BLACKOVÁ HP/FF

[5]

Daniela

Seděla jsem na gauči ve společenské místnosti, kde hrála hlasitá hudba. Na sobě jsem měla černé upnuté šaty a na nich mikinu, která mi končila nad výstřihem. Pansy na sobě měla stejně jako já černé upnuté šaty, ale na rozdíl ode mě neměla mikinu. Daphne měla po kolena dlouhé bílé šaty a Millicent měla na sobě zelené společenské šaty.

„Millicent v těch šatech vypadá hrozně. Ta zelená jí akorát přidává kila." Poznamenala Pansy, když si ke mně přisedla na gauč.

„Neasi," zasmála jsem se.

I přes to, jak moc mě Millicent štve mi nepřišla Pansynina poznámka na místě. Jako malá jsem byla taky tlustá, potom se mi však podařilo zhubnout, ale nikdy jsem se z těch stavů nedostala. Nemyslím si, že by si lidé měli dělat obrázek na ostatní podle toho, jak vypadají.

Svoji postavu jsem nenáviděla do doby, kdy jsem začala chodit s Theodorem. Je jediný, kdo o mém problému ví. A díky tomu mě může přede všemi znemožnit. Mohl by to všem říct a já bych nevěděla, jak to vyvrátit, protože jsem v tom byla do teď. On byl totiž ten, co mě držel dál od sebepoškozování a nejezení, ale po našem rozchodu jsem do toho zase spadla a nevěděla jsem, jak se postavit na nohy. A proto jsem předstírala, že je všechno v pořádku. A v podstatě musím předstírat do teď.

„Už jsou tady a jde na nich vidět, že jsou nervózní." Zasmála se Pansy. Chvíli jsem nechápala, koho tím myslí, ale pak ukázala ke vchodu. Otočila jsem se tím směrem a hned jsme pochopila, koho tím myslela. U dveří stáli Potter, Grangerová a Weasley.

„Tak holky, vstáváme a jdeme přivítat hosty." Přiběhl k nám Blaise a už na něm šlo vidět, že je v náladě. Pije beze mě, šmejd jeden.

Nechtělo se mi, ale co jsem mohla dělat. Postavila jsem se a nuceně šla s Blaisem a Pansy za Nebelvírcema.

„Proč nemůže jít někdo jiný?" Protestovala jsem za chůze.

„Potter je kmotřenec tvého strýce, takže jste v podstatě rodina," usmál se na mě Blaise a já měla chuť ho proklít.

Já. Potter. Rodina?! No to určitě. Protočila jsem očima. „No a, kdo jiný by je měl jít přivítat než rodina." Zase použil to slovo. Měla jsem chuť ho něčím prašti, nebo něco namítnout, ale došli jsme k našim hostům, takže jsem svůj plán nemohla uskutečnit.

„Tak jak se vám tady zatím líbí?" zeptal se jich Blaise a vedl je k našemu obvyklému místu.

„Ujde to," usmála se na nás Grangerová, která na sobě měla černé rifle a červený svetr, furt lepší než Potter nebo Weasley.

„To jsem rád," řekl Blaise, asi mu nedošlo, že to myslela ironicky. „Pojďte za námi, zahrajeme si nikdy jsem a potom flašku." Přišli jsme k našemu oblíbenému místu, kde už seděli i ostatní.

„Tak se tady posaďte a já zatím skočím pro nějakej ten chlast." Blaise byl ve své branži a vypadal, že je spokojený.

Na jeden gauč si sedli Nebelvírci, na jeden já s Pansy, Daphne a Millicent, poslední gauč obsadili kluci a křesla zůstala prázdná. Mezitím přišel Blaise se dvěma fraškami ohnivé whisky s několika kelímky, které rozestavěl na stůl a každému nalil.

„Kdo začne?" zeptal se Blaise, když dolil pití.

„Hosti mají přednost," řekl Mattheo a ukázal na ta tři z Nebelvíru.

„Tak co třeba ty Pottere," navrhnul Draco a podíval se na něj vyzývavým pohledem.

„Dobře, nikdy jsem se nebál vyslovit jméno Voldemorta." Vyslovil a někteří lidé, kteří nebyli součástí naší skupinky, ale slyšeli jeho jméno, se otřásli.