Wrath

~Chapter 23~

Jude

Jediné co mě drželo vzhůru byla moje vůle, protože bože po všech těch dlouhých večerech s Jaxem mi mohlo dojít, že držet hlídku celou bude extrémně náročné. Já se však nevzdával a upřeně sledoval oheň, který plápolal posledních pár minut trochu do strany. Pokud se nad tím vlastně zamyslím i vzduch se stal trochu vlhčí a těžší. Šla z něj doslova cítit voda a já si pro sebe musel zanadávat, když mi došlo, že jde déšť přímo naším směrem a kdybych nebyl poslední dvě hodiny v polospánku věděl bych o tom už dřív. Já se rychle postavil a pohlédl na náš oheň. Za žádnou cenu nám nemůže umřít, protože ačkoliv náš přístřešek není špatný rozhodně nás od deště neuchrání a oheň pak bude jediná šance jak se zahřát. Já proto zatřásl s Mateem a Kini. Mateo vypadal naštvaně, že byl vzbuzen uprostřed noci a Kini vypadala jednoduše rozespale vlasy v rozcuchaném culíku a oči stále slepené k sobě. 

,,Jde déšť" tohle stačilo, aby se Mateo rychle postavil na nohy a zhluboka se nadechnul. Já ho viděl jen díky ohni a sám jsem v hlavě přemítal jaké by měly být naše další kroky. Kini se mezitím dostala ze svého spánku, přičemž se sama ujistila o přicházejícím dešti. 

,,Musíme sklidit dřevo tahle bouřka bude silná." Pronesla Kini a my oba na ní koukali trochu v šoku avšak to už ta žena byla v pohybu vzala velké kusy dřeva a dala je pod náš přístřešek a následně je přikryla roštím a mechem, Mateo vzal ten strom, který sem dotáhl a dotáhl ho až k našemu přístřešku. 

,,Musíme se ochránit ze všech stran jak nejvíc to půjde, dojdi pro nějaké roští." Hodil po mně pohled a já to udělal, i když se mi ho nechtělo poslouchat dávalo mi to největší smysl. Já se rychlostí rozešel do lese hledajíc ve tmě roští a někdo by se tohohle možná bál, já si však pomáhal svitem měsíce a mými vylepšenými smysly, takže přestože nebylo vidět na dva kroky já viděl obrysy.

Já nasbíral obří hrst a donesl to zpět. Mateo dal klády na druhou volnou stranu našeho příbytku a já děkoval bohu, že ten strom měl hodně větví. Já v rychlosti začal pokrývat volná místa házejíc tam všechno co jsem přinesl, přičemž nebem se začaly ozývat hromy, ta bouřka se jednoduše přibližovala moc rychle a náš přístřešek měl tolik děr, že mi to začínalo dělat starosti.

,,Kurva zmokneme jako psi" Mateo tím byl očividně podrážděn, přičemž Kani se třásla v rohu našeho příbytku, kde byla nejvíc tma a nejlepší krytí. Já si vlezl dovnitř přes jedinou zbylou díru a pohlédl za sebe, kde seděla Kini pevně si držíc kolena k sobě a poté tu byl Mateo, který se mračil jako obvykle otráven nejspíš celou touhle situací.

,,Hlavní je, aby nám nezmoklo dřevo." Já pohlédl na naší skromnou hromádku dřeva schovanou před deštěm a poté pohlédl na Matea, kterému v hlavě běhalo to stejné jako mně. Rozhodně nám to nevydrží na další noc a jestli vůbec na půl dne. Jednoduše řečeno budeme dlouho mrznout.

Co mě ale znepokojovalo víc bylo to, že Kini už se třásla teď a já ve vzduchu cítil nejen vlhkost ale i strach. Super máme tady někoho kdo se očividně bojí bouřek a jedna pořádná jde právě naším směrem a k tomu tady sedí necitlivý bručoun, jenž rozhodně nebude mít moc soucitu. 

,,Klepeš se jako třasořitka holka" Kini vzhlédla, hledíc na nás neschovávajíc hrůzu v očích. Mateo si pro sebe zanadával, než se k ní přesunul navazujíc s ní oční kontakt. ,,Pomohlo by ti kdybych tě objal?" Kini sklopila hlavu k zemi než malinko přikývla a Mateo si ji přitáhl do jeho medvědí náruče obklopujíc celé její tělo. Kini si zabořila hlavu do jeho trička a on ji hladil po zádech.

Tohle celý mě tak šokovalo a já jen mohl sledovat ty dva, z mého neslušného čučení mě vyrušil až hrom a déšť co začal padat přímo na náš přístřešek. Kini se v ten moment začala třást až mi to připadala jako kdyby sebou trhala. Mateo ji jen víc stisknul ve své náruči, hladíc ji po zádech.