Wrath✓

~Chapter 75~

Peter

Přímo přede mnou byla velká obrovská místnost plná klecí a všude okolo nás byly různé věci, od kytek, po kůru až trávu. To mě nevyděsilo, ani ty stoly s knihami, ale klece, klece plné vlků s rudýma očima. Vrčeli, naráželi proti těm mřížím a v jejich očích byla mně známá divokost. Našli se tady i nože a uprostřed místnosti na zemi ležel vlk s rudýma očima, od tlamy mu šla pěna, ale i přes to všechno se z něj linulo výhružné vrčení. Čím víc jsem koukal tím více zle mi bylo. Spousta ze samotářů bylo podvyživených a vypadali na pokraji smrti, chyběla jim na místech srst a některým z nich chyběly drápy. Začal se mi z toho všeho zvedat žaludek. Nikdo okolo mě si to ale nemyslel, Všechny tři sebou ani necukli, když ti vlci začali narážet do těch klecí a vrčet nejen s hněvem, ale i strachem, což já poznal. Samotáři jeli na instinkty, a když cítili nebezpečí utekli. To já viděl i ze svého velice jednoduchého pozorování, navíc všichni tady byli dříve jako my, se smečkou, rodinou a přáteli. Většině z nich se stalo něco strašného, aby se dostali do bodu samotářů a oni je tady zavřeli. Moje pokusy byly jiný, já samotáře uspal, pokusil se jim dostat do podvědomí a napojit jejich vlčí duši k té lidské, a když se to nepovedlo tak jsem je zastrašil daleko od našich hranic mou magií. V krajních případech jsem byl nucen je zabít, ale tohle bylo experimentování na vědomých, polomrtvých vlcích. Margo přešla k tomu, jenž byl doslova okovy připevněn k zemi a začala něco psát do karty.

,,Pokus číslo 2653, exemplář s číslem 921, den třetí. Zatím se zdá, že subjekt mentálně stále nedokáže cítit magii, šoková terapie ovlivnila pouze jeho fyzický stav. Začínají u něj projevy kolapsu systému. Subjekt je však při vědomí a reaguje na přítomnost lidí v jeho okolí. Zrak v pořádku, hlas též, čich dobrý a pouze asi jeho hmat bude omezený. Na situace stále reaguje vlčím způsobem a přeměna do lidské podoby se stále nestala." Recitovala to jako básničku, jako by nemluvila o tom jak toho vlka mučili, kompletně ho zničili. Rozložili ho na kousíčky bez toho aniž by věděli jak ho dát dohromady. Tohle byl kdysi někoho blízký, někoho znamý a oni to neviděli. Frustrace kolovala mými žilami a s tím byl spojený i strach. Pokud byli schopni tohle udělat samotáři, co by udělali nepřátelské smečce? Nadskočil jsem, když někdo přiložil ruku na moje záda.

,,Srší z tebe jak moc se ti tohle hnusí, ale myslíš, že jsme to s nimi nezkusili i po dobrém? Tihle vlci nejsou jako my, i když cítí bolest tak se nad ní nepozastaví tak jako my. Nevidí rozdíl mezi přáteli a nepřáteli. Ztratili veškerý svůj rozum a všichni moc dobře víme, co se stane vlkovi, který ztratí rozum." Já zatl čelist, narážela na Violet, ale právě kvůli tomu co se jí stalo jsem se začal snažit přivést samotáře zpět. Moje sestra byla kompletně v pořádku a v další sekundu se z ní stala nekontrolovaná vlčice. Tyhle lidi ať už se jednou probudí nebo ne, tak budou mít vzpomínky na to kdy zabíjeli lidi co třeba znali. Jen ta představa mě ničila, ale proč se je snažit přivést zpátky, když se vrátí do těla, které bude zničené jejich technikou? Kolik lidí by tím trpělo?

,,Víš ale magie je náročná na získání. Margo bere tu svou ze specifických rostlin, Petra bere přímo ze stromů a tím krade jejich životnost s tím že Samara ji dostává ze zvířat. Umíš si představit, že to všechno na získání je velice náročné a stojí to Centrálu hodně peněz a úsilí." Já se zamračil a ona mě začala tlačit k vlkovi na zemi. ,,V tom jsi ty jiný, tvá magie sídlí v tobě a doplňuje se bez žádných vnějších zdrojů. Zeptali jsme se čarodějek jak by tě popsali, uhádl by jsi jejich odpověď?" Přejel mi mráz po zádech, ale to už mě Polly podkopla nohy a okolo rukou mi zaklaply stříbrné okovy. V šoku jsem na to hleděl, srdce mi začalo prudce být, ale Polly mě jenom pohladila po hlavě jako by nebyla důvodem proč jsem skončil na zemi. Sladce se usmála, ale já v jejich očích viděl jed.