Wrath✓

~Chapter 53~

Jude

Bylo toho hodně, ať už šlo o můj vztah společně s Jaxem a Peterem nebo má budoucí pozice v této smečce a teď už i seskupení mého nápadu. Jednoduše jsem si ukousl velké sousto a to nejhorší bylo, že jediný s kým já o tomhle mohl mluvit byly moje matky, které mě ale momentálně pravděpodobně moc nemusely, takže já si všechen stres nechával pro sebe. Jax byl Alfa a nyní řešil nejen centrálu s naším poutem, ale i byznys celé smečky. Peter se musel vypořádávat s těma nejhoršíma lidma na planetě, z čehož vycházelo, že nikdo momentálně neměl prostor na moje sračky a já je ani nechtěl do tohohle zapojit.

Důležitý nyní bylo nejdřív vyřešit centrálu až po tom mohlo přijít všechno ostatní. Tony zrovna stál naproti mě, když se mi přímo do nosu vlila vůně mých mates. Já se ihned otočil a dostal se mi pohled na Petera, jehož zarudlé oči mi řekly všechno, co jsem potřeboval vědět.

,,Jsi v pořádku Petere? Stalo se něco? Potřebujeme někoho zakopat?" Peter se nad mými slovy mírně usmál a já se ihned cítil trochu líp, i když tahle situace nebyla o mně týkala se mého mate a já si nemohl pomoct než nosit tuhle tíhu s ním. Nejradši bych si vzal všechno to špatné za něj, ale bohužel to takhle nefunguje. Já se ještě podíval na Jaxe, který mi svým pohledem potvrdil moje myšlenky. Oficiální setkání očividně nedopadlo dobře ne z toho co se dalo vidět to byla noční můra. Moje oči tak sjely zpět k Peterovi, který hleděl napjatě do země.

,,Hej piškote, cokoliv co se stalo je v naprostém pořádku. Já s Jaxem jsme tady pro tebe." Peter ke mně vzhlédl s těma jeho nádhernýma očima, které mě úplně rozptýlily úplně ode všeho ostatního. Peter si jen díky nim ukradl mou duši.

,,Váš?" Moje ústa se rozletěla dokořán. Tohle bylo tak lehký na odpověď, ale proč mnou procházel šok bylo z úplně jiného důvodu. Petere se na tohle poprvé zeptal a sám to jakoby i uznal a já věděl, že i tyhle malé kroučky nás činili blíže k tomu, abychom spolu mohli strávit zbytky našich životů.

,,Náš"

***

Jax nás po tomhle momentu odmítal nechat samotné a tak jsme nyní byli všichni tři v jeho kanceláři. Já studoval a dodělával nějaké papíry, zatímco Peter hrál nějakou hru na mobilu a Jax pilně něco psal do počítače a já jenom letmým pohledem zahlédl několik smluv a komunikaci se spojenci. Upřímně řečeno se mi z toho naježily mírně chlupy, protože jen ta představa, jak bych musel zvládat tohle všechno sám a jakožto hlava smečky, nést zodpovědnost za úplně všechno mě stresovala.

Jax v mých očích rozhodně byl tak trošku blázen a zároveň ten nejpracovitější člověk, kterého jsem kdy viděl. Mnoho lidí v jeho věku se ještě pořád učili jak být Alfou, zatímco on už to zvládal roky a vypadalo to zvenčí tak jednoduše. Až potom co se člověk naučil pozadí za vší tou prací to mohl ocenit. Peter si zívl a už asi potřetí se přetočil na gauči do jiné pozice. Bylo to jakoby křičel, že se nudí a chce po nás, abychom ho zabavili. Jax si toho taky všiml, ale na rozdíl ode mě měl tu vůli nejprve dokončit svou práci. Já už tak vzorný nebyl a moje pozornost se přesunula na našeho mate.

,,Petere co bys chtěl jít dělat?" V mé hlavě bylo kompletně prázdno a únava mírně ovlivňovala moje tělo, takže mě nenapadly žádné brilantní nápady čím se zabavit. Peter se však celý rozzářil jakoby měl jasnou představu o tom co chtěl.

,,Mohli bychom si prosím pustit zase Supernatural? A dát si k tomu společně jídlo? A diskutovat o tom jako minule?" Peterovi oči zářily jako ty nejjasnějíší safíry na planetě a mně přišlo, že by nikdo nebyl schopný v ten moment říct ne. Navíc vidět ho, jak přešel ze smutné nálady na pozitivní bylo něco co já rozhodně nehodlal kazit, nehledě na to jaký byl Jaxův názor. I když mi ihned došlo, že Jax by nebyl tak krutý, navíc i on chtěl s Peterem strávit více času a pracovat spolu v jedné místnosti se nepočítalo.