Wrath✓

~Chapter 55~

Jax

Seděl jsem ve své kanceláři a snažil se nemyslet na moje dva mates, protože bohyně měj slitování já chtěl od vší té práce odejít, abych je zase mohl držet ve své náruči, líbat je a dělat tolik víc. Ta intimita, který u nás vznikla tím ránem byla úplně jiná od všeho ostatního a já i Hadeon jsme z toho byli nadšení.

Byl to další krok k dokončení našeho pouta a já cítil, že to i odbouralo spoustu nových stěn, které jsme okolo sebe každý měl. Bylo hezké se takhle zblížit jen tak, protože se tak cítili a ne kvůli nějaké povinnosti vůči smečce. Však já v té kanceláři zůstával stejně jenom kvůli kupící se práci a centrále.

Já potřeboval vymyslet, jak je dostat z našeho kožichu a jednoduše řečeno vyhnat zpátky tam odkud přišli. Nechtěl jsem, aby nadále obtěžovali moji rodinu. Centrála nás oficiálně otravovala moc dlouho a jestli jim nestačily doslova desetiletí, aby nám dali pokoj tak nastal čas vzít si zpátky kontrolu. Moje smečka je obrovská a já nadále odmítám poslouchat rozkazy malé organizace, která dostala více moci než kdy měla.

Nebylo normální jak jeden spolek měl více kontroly než všichni ostatní a využíval jejich pravomoce proti ostatním smečkám. Nastal čas využít naše spojence, já si povzdechl, tohle znamenalo, že mi ke všemu tomuhle přijde tolik nové práce, ale já to musel udělat nejen pro moji smečku, ale mé mates, kteří si zasloužili ten nejlepší život, jenž jim já hodlal dopřát.

Byla to povinnost mě jakožto Alfy a mně vždy bylo jasné, že jednoho dne tenhle den přijde, a i když to nebyla úplně vhodná doba bez pořádné Bety, s novými pouty a celkově časem, kdy si já měl užívat jenom život se svými mates. Místo toho budu řešit Centrálu. Promnul jsem si spánky, začala mě z toho třeštit hlava a moje nechuť vůči centrále rostla.

,,Jaxi" moje hlava vyletěla nahoru k mému papa, který tam stál s tácem a malým úsměvem na tváři. ,,Nesu snídani a trochu podpory, i když je mi jasné, že táta by asi dokázal poradit víc než já." Zvedl jsem se ze židle a přešel k němu s mírně vyčerpaným pohledem, papa ihned odložil tác a otevřel svou náruč dokořán, čehož já hned využil. Papa mě sotva dokázal objímat, ale efekt to mělo stále stejný. Bylo to uvolňující a mně přišlo, že jen s mojí rodinou jsem nemusel být Alfa a tahle autorita, obzvlášť s papa v jehož očích navždy budu jen syn.

,,Vím, že toho je hodně Jaxi a poslední měsíce pro tebe nemohly být jednoduché, ale jsem na tebe pyšný. Zvládáš to tak dobře a bohyně ví, že tahle smečka nemohla dostat lepší Alfu." Slyšet tohle mě vždycky donutilo cítit se pyšně... Uznání mého papa pro mě znamenalo vždycky nejvíc. Po jednom incidentu, kdy byl papa ošklivě zraněný vyšly na povrch moje tendence uchýlit se k násilí a já viděl strach na tváři mého papa po mém přiznání, že mi nevadilo zabíjet, a jak dobrý to ve skutečnosti bylo.

Já si od té chvíle odmítl říct cokoliv dalšího, co by moji rodinu vyděsilo a zatím to fungovalo, i přesto jak frustrující to občas bylo. Proto tyhle momenty znamenaly tolik a já si jich vážil. ,,Ale tahle celé situace s centrálou je náročná, takže se prosím kdykoliv zeptej o pomoc. Já i tvůj otec jsme tady pro tebe a vždy budeme." Byl jsem dospělý, avšak podpora mých rodičů mě i tak dokázala udržet bojovat o trochu déle.

,,Jo a taky jsem včera načapal Nicholase s tou z centrály, ten kluk na mě zavrčel. Hodlám mu dát takovou přes papulu až ho znovu uvidím." Já zmateně nadzvedl obočí, copak papa nepoznal, že se jednalo o jeho mate? Papa mi pohlédl do očí, a když viděl mé zmatené tak se najednou zasekl a potom se mu začaly točit kolečka v hlavě.

,,Ona je jeho mate?" Já přikývl a papa otevřel ústa v šoku, než se mu na tváři objevil obrovský úsměv.

,,Wau! Můj poslední syn našel svého mate, to ze mě oficiálně dělá starocha. Počkej až se to dozví tvůj otec, konečně na něj dolehne, že už nejste malí kluci. Měl bych vlastně být vděčný, že jsme neměli dceru, protože by chudák měla stíhačku Xandera." Moje koutky sebou mírně cukly a papa mě ještě pohladil po rameni, přičemž měl na tváři ten nejširší úsměv. Byla to dobrá zpráva, Nicholas si konečně našel svojí mate a my všichni už našly naše osoby.