Wrath✓

~Chapter 70~

Jax

Peter s Judem leželi na naší posteli a já seděl u svého počítače, tak trochu kompletně očarovaný tím co se přede mnou odehrávalo. Byli jsme spolu už nějakou dobu, a i když kvůli mé hlouposti vše začalo trochu jinak než bych si přál tak my byli doopravdy spolu. Tihle dva muži patřili do mého života, jejich duše byla moje stejně jako ta mé jejich. Vzbuzovalo to ve mně hodně emocí, protože já si tohle vždycky přál. Můj sen být Alfa nikdy neexistoval bez mého mate a teď bych si nedovedl představit nemít ve svém životě tyhle dva lidi. Fascinovalo mě, jak jen tahle velice zesílená přitažlivost darovaná bohyní mohla vytvořit něco tak nádherného. To pouto, které každým dnem sílilo a umožnilo mi mít vždy někoho po boku, někoho komu můžu bezmezně věřit. Možná to nás dovedlo do hrobů, tyhle neskutečný pocity důvěry, ale bohyně mi byla světkem, že bych za ně svůj život dal bez váhání. Naše pouto bylo vzácný, jedinečný a nikomu by se nepodařilo mi to vyvrátit. Kdo ví, jak by na tohle nahlíželi lidi? Kdo ví, jak to viděli ostatní vlci? Přemýšleli o mates jako o okovech nebo jako my o lidech, kteří nám pomohou najít definici každý pozitivní emoce, kterou si osoba může projít. Občas se na tomhle moje myšlenky zasekly. Moje averze k lidem a jejich světu mi nebyla cizí, ale i tak mě naše rozdíly donutily nad všem přemýšlet. Můj pohled opět dopadl na moje mates a já cítil jak mi cukaly koutky do úsměvu. Nechtěl bych bez tohohle žít, nezáleželo kolik špatnýho to přineslo, oni mi za to stáli. Za každou neprospanou sekundu, každý problém, na nějž já neznal řešení a naše budoucí trable. To všechno zničily jejich city vůči mně, každý objetí, pohlazení, políbení, vtip, když nám Peter udělal jídlo, Judův smysl pro humor, jeho pochopení. Oba dva pro mě dělali tolik a já jim to chtěl říct, vykřičet na ně svoje pocity, aby to věděli... aby nikdy nepochybovali. Moje láska k nim byla větší než veškerý vesmír a frustrující bylo, že mi nešlo to vyjádřit slovy.

,,Jaxi?" já vzhlédl k Peterovi, který si mnul oči posazený na posteli s Judovou rukou přehozenou přes jeho nohy. Vypadal nádherně s každým dnem jeho pleť zářila víc, konečně nabral zdravou váhu a začalo se mu dělat tohle mírné bříško, které já miloval. Znamenalo pro mě jeho zdraví, že se mu po našem boku dařilo. On ke mně natáhl ruce s malým úsměvem na tváři.

,,Objetí?" Vycítil to? Možná ani nebylo potřeba se sebe sama ptát. Peter věděl, že mi něco kolovalo hlavou a já se kvůli tomu cítil trochu mimo. Naše pouto mu to všechno prozradilo. Zvedl jsem se z kraje postele, došel k němu a přivinul si ho do své náruče. Peter se do ní ihned ponořil, dýchajíc vůni nás všech a jen se tulíc. Moje jedna ruka si našla cestu do Judových vlasů, se kterými si já začal jemně hrát.

,,Co se ti honí hlavou Alfo?" Peter mě hladil po mé nahé hrudi a já si užíval každičkou sekundu tohohle všeho.

,,Ty a Jude" můj chraplák byl po ránu horší než normálně, ale Peter reagoval pozitivně, jelikož jeho líčka mírně zrudnula. Možná šlo spíše o má slova, i když bych nevylučoval ani jednu možnost. ,,Jsi tak perfektní až je mi z toho zle." Začal se mírně smát a já ho hladil po boku, kde po včerejší noci byly jak moje tak Judovy otisky dlaní. Vykouzlilo mi to na tváři tenhle přihlouplý úsměv až mě z toho bolely tváře. Včerejšek sám o sobě byl kouzelný.

,,Tvůj" zašeptal jsem a Peter přikývl, než mě políbil, a zatímco já prohraboval Judovy vlasy ho on hladil na hrudi, přičemž se vyhýbal všem těm rýhám od nehtů, které do Juda zaryl. Bylo na něm tolik, co by někdo mohl nazvat spoustu šrámů, v mých očích značky lásky, kdybych chtěl být vtipný tak pravděpodobně znaky naší vášně. Museli jsme vypadat jako po boji s medvědem, i když mně se to líbilo. Náš polibek netrval dlouho, jelikož Jude se začal mírně hýbat a my oba věděli, že to znamenalo jeho probuzení a velice pomalý start dne.