Wrath✓

~Chapter 61~

Jax

Bylo mi zle a já se odtamtud potřeboval dostat pryč. Od pohledu vlastního papa, který křičel jenom strach a zklamání. Tohle se nemělo stát, ale nic ve mě mi neříkalo, že by můj čin byl špatný. Ta žena si zasloužila po tom všem zemřít, jenže mě to vrátilo zpátky do toho dne kdy byl papa napaden a já poprvé zabil.

Do této chvíle si pamatuju, že moje první zabití jsem si užil, ne protože by mě naplňoval ten akt, ale jelikož jsem ochránil svou rodinu svého papa. To díky mě byl v pořádku a já se cítil dobře, jenže jakmile papa slyšel mé pocity o tom jak jsem si to užil tak vypadal vyděšeně. Můj papa se mě začal bát kvůli mým slovům a já nemohl najednou mluvit ze strachu, že se mě všichni začnou bát.

Pokaždé při jakémkoliv pokusu mluvení se mi jenom otevřely ústa bez hlásky a ze začátku mě to vyděsilo, jenže potom já ve svém tichu našel klid, který mi nikdy předtím nebyl dopřán a já to tak nechal. A u pádného důvodu, protože můj papa dneska vypadal jako by mě ani neviděl, přišlo mi jako kdyby koukal na zrůdu... ale já je chtěl jenom ochránit. Neužíval jsem si křupání kostí ani krev v ústech natož ty zvuky přitom všem, jenže moje smečka potřebovala někoho, kdo byl schopný tohle dělat bez mrknutí oka a já se stal tou osobou.

Zabil jsem kohokoliv, jenž mohl ublížit mé smečky a každá hrozby byla mnou zničena nebo kontrolována, což neměnilo nic na tom že mě teď všichni museli vidět jako zrůdu a můj čin ochránit svého mate mohl přinést naprosté neštěstí mé vlastní smečce. Já udělal chybu, ta žena si to možná zasloužila a nebyla hodna lítosti, ale lepší pro smečku byla živá, jenže moje myšlenky byly jenom na Peterovi a jak ho zbavit toho strachu ve formě té ženy. Moje nohy se zastavily a já ustanul před tím jezírkem, kam nás táta bral jako malé kluky a místo, které se stalo mým únikem.

Já měl být Alfa, ten co ochraňuje a vede své lidi k té nejlepší budoucnosti, ale místo toho se stalo tohle a já zase svýma rukama jenom ničil. Já se sehl k tomu jezírku a začal si ruce drhnout. Bylo to zbytečné, žádná voda nedokázala smazat tu špínu všechny ty smrti z mého svědomí. Zvedl se mi žaludek a já sotva udržel všechno uvnitř. Tíha zklamání byla odporná a já na ni nebyl zvyklý, jelikož jsem celý život strávil tím, abych se stal perfektním. Jenže i přes všechnu tu snahu to pořád nestačilo a můj ideál se stával kompletně nedosažitelným s každým přibývajícím dnem. Můj vlastní mate se přede mnou schovával a to jen kvůli mé nedůvěře v někoho, kdo byl vždy mou rodinou... možná mi nebylo souzeno být Alfou, možná se toho měl ujmout Nicholas. Možná byl trošku vulgárnější, ale byl chytřejší než já a v mé mysli nebylo pochyb, že by byl skvělou Alfou. Měl bych odstou-

,,Jaxi?" Moje hlava vystřelila k mému otci, jenž na mě hleděl s tím teplem v očích, které pro mě vždy značilo bezpečí, ale v tenhle moment jsem si nepřál nic jiného, než aby odešel a nemusel koukat na svého syna, který ho opět zklamal. Táta si vedle mě sedl a jeho ruka přistála na mém rameni.

,,Když mi bylo jako tobě, tak už jsem několik let seděl na místě Alfy a bohyně věděla, že já zoufale nechtěl nic pokazit. Ale člověk dělá chyby a já sám si nikdy během svých let nevšiml, že člověk mně nejbližší byl zrádce, kvůli kterému málem zemřel můj mate." Já překvapeně pohlédl na svého otce. Ano já věděl o svém dědečkovi a i o zrádci ve smečce, ale táta o tom nikdy nemluvil do hloubky. ,,Dal bych všechno na světě, abych se mohl vrátit v čase zpátky a zabít ho, což může znít morbidně, ale kdyby to znamenalo, že můj mate nemusel žít s tou bolestí té situace tak by mi nevadilo to udělat. A kvůli tomuhle jsem si řekl, že své děti naučím se chránit a udělám z vás silné lidi, tak aby nikdo kolem vás nemusel trpět a vy jste byli schopni udržet vaše nejbližší v bezpečí." Můj táta si povzdechl a tupě hleděl na zem před sebou.