Wrath✓

~Chapter 79~

Jax

Nesnášel jsem být bez mých mates a s každým přibývajícím dnem v mé kanceláři mi bylo jasnější, že bych nedokázal mít tak dlouhou pracovní dobu jako můj táta. Do teď mi nešlo pochopit jak to zvládal. Měl tři děti, mate a k tomu tuhle práci a i tak si zvládl udělat čas, být otcem a mate. Zvládal to na na pohled tak jednoduše. A já bych chtěl být jako on, jenže jen ta představa, že opět budu bez mých mates mě zabíjela. Nestačilo mi se k nim vracet večer, hodlám s nimi mít víkendy, odpoledne a někdy i rána. 

Proto nastal čas moji práci rozdělit mezi mé Alfy, naše rodiny už jsou spjaty dost dlouho na to, abych jim mohl věřit a bohyně ví, že oni si mou důvěru zaslouží. Samozřejmě celý nový systém a jak bude fungovat znamenalo to, že mě čekalo spoustu přesčasů. Musel jsem se plížit z postele už v půl čtvrté ráno a upřímně řečeno mi tak příšerně chyběli. S povzdechnutím jsem odhodil jednu složku přede mnou, aniž bych věděl o čem vůbec byla, protože mi jaksi momentálně nešla slova. Hadeon uvnitř mě už zase velice nepříjemně vrčel, byl protivný.

,,Divíš se mi? Sotva se vrátí Peter domů, tak trávíme většinu času v kanceláři děláním kravin! Měli bychom být s nimi, zajistit jejich bezpečí, ochránit je." Jsou v bezpečí. Víš, že už bych nikdy Centrálu nepustil na naše území. ,,To není pravda." Co tím chceš říct?

Dveře od mé kanceláře se otevřely dokořán a já čekal mé mates, ale k mému zmatení se ve dveřích nacházela Faith, která podle toho co mi Nicholas říkal by dneska měla být ve městě. Do očí se mi musely dostat moje pocity zmatení, protože ona za sebou zabouchla dveře a s nervózním pohledem ke mně přešla.

,,Nicholas neví, že jsem tady. Potřebuju pomoct." Co se děje? Vypadala zvláštně, normálně Faith byla uvolněná po boku Nicholase a výborně si rozuměla s papa, který ji začal nedávno učit péct. Vím z Nicholase vyprávění, že objevila spoustu nových věcí, jež v Centrále neměli a užívali si prý nějaký pořad či co. Tohle ale nevypadalo, že by potřebovala pomoct s nějakou malicherností, ne stála přede mnou nesvá, dalo by se říct až smutná.

,,Dlouho jsem přemýšlela, nad Centrálou, sebou a Nicholasem. On nechce být Alfou." Zmatení by ze mě muselo jít asi i cítit, protože Faith se najednou zhluboka nadechla a trochu se jí zkřivil nos. ,,Já potřebuju, aby byl Alfou a on nikdy žádnou nebude a můj úkol... můj úkol. Musím dokončit svůj úkol." Já se zamračil, nic z toho mi nedávalo smysl.

,,Vyslali mě sem s jasným cílem a všechno mi vyletělo z rukou, nedokážu si věřit, ale jim můžu. Tohle je nejlepší cesta. Potřebuju tebe a ne Nicholase." Vyschlo mi v hrdle, jenže než jsem dokázal jakkoliv reagovat, tak už byla u mě.

,,Ne-" nedělej to, nedělej to, nedělej to, ale Faith rty se natiskly na ty mé a můj svět se zastavil. Pohybovala proti mně své rty a já se nedokázal pohnout. V další sekundě se její váha ze mě zvedla a velká rána se rozlehla mojí kanceláří. Já párkrát zamrkal, žaludek se mi zvedl a já začal zvracet. Nešlo mi dýchat, přišlo mi jako bych se dávil a možná tomu tak i bylo. Dělaly se mi mžiky před očima a bylo mi zle ze sebe samotného. Měl jsem reagovat rychleji, vycítit její úmysly a odstrčit ji hned od sebe, jenže já místo toho zkoprněl. Slabý, slabý, slabý-

,,JAXI" prudká rána mě zasáhla do tváře a já vzhlédl k mému nádhernému mate, jehož oči zářily nádhernou modrou a kurva. Po tvářích mu stékaly slzy, plakal a zase mojí vinou. Trpěl kvůli mě a pravděpodobně tohle celý viděl. Chtěl jsem mu to vysvětlit, že bych jim to nikdy neudělal, že jsem to nechtěl, ale slova se mi zasekla v hrdle. Moje dlaň si našla cestu k mému krku a já prosil sám sebe, abych promluvil, abych tímhle neztratil mé milované. Peter přiložil dlaň k mé tváři a v tu chvíli se ten dotek stal mým záchranným bodem. Bez něho bych se pravděpodobně rozpadl na malé součástky.