Wrath✓

~Chapter 80~

Jude

,,Jak se cítíte ohledně smrti Faith?" Seděl jsem v kanceláři už po několikáté a stále mi tady nebylo úplně komfortně. Možná to dělalo to vědění, že tady budu probírat velice osobní věci, které mohou vyvolat nechtěné pocity nebo jen ten fakt, že tahle žena o mně věděla ty nejošklivější věci a myšlenky. Navíc mě nutila přemýšlet o věcech, o kterých já nechtěl ani slyšet, i když to bylo asi v popisu práce. Jelani byla skvělá, ale na jednu stranu mě naprosto štvalo koukat na její snědou pleť a jemný úsměv, s nímž se mě snažila utěšovat.

,,Rozhodilo to celou rodinu. Nicholas se uzavřel do sebe a odmítá s kýmkoliv mluvit, Jax si to jak je v jeho oblibě dává stále za vinu, i když mu všichni říkají opak. Peter se to snaží ignorovat, protože to se sebou nese moc bolesti a ostatní jsou velký mix emocí. Nejhorší to ale je s Nicholasem, on, Jax ho popisuje jako slunce. Září a má plnou pozornost všech, jenže když se z takového člověka stane pravý opak tak je to děsivý. Je děsivý ho takhle vidět." Jelani jenom přikývla, ale nic si nezapsala. Díky bohyně.

,,Chtěla bych vědět, jak se ohledně toho cítíte vy?" Já od ní uhl pohledem, mluvit stále o sobě mi nepřinášelo žádnou úlevu. Ta přišla až s postupem času, kdy jsem si mluvením hodně věcí srovnal, avšak přímo v tuto chvíli mi to nepřišlo tak super.

,,Věřil jsem jí, nevím proč. Občas se sám sebe ptám jak moc reálné to bylo. Pomáhala mi, když Jax umíral a pak se ho pokusila zabít? Nedává mi to smysl. Kolik z toho je Centrála a kolik z toho ona? Mám tyhle otázky, na které nezjistím odpověď a možná ani nechci. Děsím se těch možností." Jelani přikývla a něco si zapsala do těch papírů o mně. Povzdech se vydral z mého hrdla a já si promnul spánky.

,,Máte stále strach?" Dřív moje odpověď byla pořád, ale teď už to nebyla zdaleka ta hlavní emoce. Moji mates mohli jít pracovat a já už necítil tenhle teror, že se mi nevrátí domů. Čas tomu všemu hodně pomohl, ale i tyhle sezení, kde jsem se se strachem naučil pracovat pro mě udělali mnoho. Stačilo se soustředit na naše pouto, na to že je kdykoliv můžu zavolat a že už tady není nikdo z Centrály a jenom lidi, kterým věříme. Všechna tato fakta byla uklidňující a dovolila mi žít.

,,Občas, ale není nezvladatelný, dokážu si věci racionálně vysvětlit a jít dál." Jelani se usmála a opět si něco zapsala do těch zpropadených papírů.

,,Jsem na vás pyšná za váš progres, ale jak se cítíte teď, když už se zítra oficiálně stanete Betou této smečky." Byla pravda, že výcvik mi skončil a Tony oficiálně bude zítřejším odpolednem v důchodu. Všechno tohle bylo spjaté s velkou oslavou všech Tonyho roků ve funkci a zároveň pro mě novou Betu a novou Lunu. Všichni na tom strávili spoustu času a chtěli to udělat extra speciální, když se to muselo kvůli všemu odložit. Byl jsem rád, protože jsme s mými mates dostali příležitost oslavit můj první rok ve smečce bez rozptýlení a teď nastal čas jmenovat mě Betou. Tony už mi nebude stát za zády a všechno spadne na mě. Velká zodpovědnost, na kterou se já snad poprvé v životě cítil kompletně připravený.

,,Těším se, spíš se bojím o Petera, který si stále myslí, že ho smečka jako Lunu nechce." Peter trávil hodně času v klinice a potkával tolik lidí, tolika jim pomohl, přidáte incident s Centrálou a lidi v něm skoro vidí poloboha. Můj mate je milovaný tolika lidmi a já jenom doufám, že mu to tahle slavnost dovolí vidět. I když v posteli si na to oslovení moc nestěžoval.

,,Peter bude skvělá Luna" to říkám, že je z něj téměř polobůh. I Jelani ho miluju, doslova smečce stačilo jenom ho začít více potkávat, aby si uvědomili, že je asi tak nebezpečný jako štěně. I když ty magický pouta, kterýma Jaxe připoutal k posteli tvrdily něco jinačího.