Wrath✓

~Chapter 57~

Peter

Bylo naprosto děsivý vidět Juda nemocného, jelikož tohle se prostě vlkům nestává, ale zároveň byl nemocný tak zatraceně roztomilý. To jak mě chtěl držet a nehodlal mě pustit jako bych ho o požádal tu nejhorší možnou věc na planetě, přičemž to mělo být pro jeho dobro. Po tomhle se mi nikdo nemohl divit, že jsem jim už kompletně propadl bez žádných zábran. Nebylo cesty zpátky a upřímně já ani nechtěl zastavit. Oba dva se ke mně chovali s takovou něžností a měli jejich city na dlani, abych to náhodou nepřehlédl a já se v jejich očích cítil normální, což se mohlo zdát špatně, ale mně celý život přišlo, že jsem nenormální dokonce až něco co by nemělo existovat, avšak po jejich boku mi šel svět vidět líp a dodávalo mi to naději v lepší budoucnost. Vzbudili ve mně touhu žít, i když o tom vlastně vůbec nevěděli.

Já shlédl k polévce, kvůli které jsem vstal přesně o dvě hodiny dřív, aby měl Jude něco teplého a dobrého hned po ránu, protože jak řekl papa, ani bacily nemají rádi rána. Já si zívl a několikrát zamrkal, abych udržel svoje oči dokořán. Bylo to náročné a já si přál ležet v posteli společně s mými mates, užívajíc si to teplo než dřepět v kuchyni jako posledních pár dní vždycky. Ne že by mě vaření nebavila, avšak když si člověk měl vybrat mezi svými mates a prakticky čímkoliv jiným odpověď byla jasná. Můj mobil začal jemně vibrovat, což bylo znamení pro mě, že nastal čas jít vzbudit minimálně Jaxe, kterého stále čekaly jeho povinnosti, zatímco Jude měl dneska přísný odpočinkový den a já se na to těšil. Moji mates tolik pracovali, že být s nimi se stávalo téměř nemožné a možná jsem se cítil trošičku provinile, že jsem byl rád za Judovu vynucenou přestávku, ale oni mi tak chyběli. Už to nebylo že mi na ně bylo dovoleno jen koukat, já nyní konečně mohl dělat všechny ty věci, o kterých se mi v minulosti jenom zdálo a proto se to všechno zdálo nyní horší než předtím.

Dvě silné ruce se obmotaly okolo mého břicha a já se zhluboka nadechl Jaxova pachu, který začal obklopovat celé mé tělo. Moje víčka se sama od sebe zavřela a celé mé tělo dopadlo svou váhou na Jaxe, který jemně přitiskl své rty na můj spánek. Bylo to uklidňující a moje únava s touhou jít spát se vrátila v tak širokém rozměru, že mě to málem poslalo do kolen.

,,Dobré ráno Jaxi, máš tady udělanou porci polévky a v lednici potom i svačinu a-" Jax si mě otočil, vzal mou tvář do svých dlaní a tvrdě mě políbil. Ukazoval mi tím svůj vděk a já si rozhodně nestěžoval na tento způsob komunikace, navíc já Jaxe sledoval roky, takže mi stačilo se podívat jen letmo do jeho očích, abych věděl jakou emoci cítil. Jax několikrát přejel po mých kruzích pod očima s velice znepokojeným pohledem. Upřímně mi nešlo do hlavy, jak mě tenhle chlap v mých očích kdy mohl nepřijmout. Jaxovi stačil jeden pohled, aby se mu všechno vysvětlilo a kdybychom si o tom už tehdy promluvili byli bychom úplně jinde a já věděl, že mojí vinou jsme přišli o mnoho let spolu, jenže mi přišlo, že to tak mělo být a Jude musel přijít, abychom se všichni mohli dát dokupy najednou.

,,Jsi unavený" chraplavý hlas Jaxe v mém uchu zapříčinil, že se mi z něho téměř podlomila kolena, ale naštěstí jsem to ustál. On se v poslední době snažil mluvit víc, i když to pořád nebylo nijak ohromující tak s každým dalším spojením jsem na něj byl víc pyšnější. Mohl být v očích všech perfektní, ale já věděl, že měl svoje démony a v mém úmyslu bylo mu s nimi pomoct jak nejvíce to šlo.

,,Ano, i když v tvojí náruči je mi líp." zašeptal jsem jemně, než mi studem zrudly líčka a já svou tvář musel hanbou schovat do jeho hrudi, kde se mi dostala možnost poslechnout si jeho prudce bijící srdce. Já k němu vzhlédl, a ačkoliv jeho tvář byla nic neříkající jako vždycky v jeho očích byla něha. On takto pouštěl lidi dovnitř, otevíral jim tuhle osobní bránu dovnitř a ukazoval tak své nitro. Jax byl vždycky přesně takový jaký byl zvenku tak i zevnitř, nikdy neměl potřebu si na nic hrát a i přes jeho mlčenlivost toho vždy téměř řekl nejvíc. Byl tak pravý bez toho aniž by se musel snažit a jednoduše by ho všichni popsali jako dobrého člověka z morku kostí. Bohyně já na něj doopravdy koukal až moc.