Wrath✓

~Chapter 66~

Peter

Já byl zvyklý na samotu a většina mého času byla i strávená bez nikoho okolo kromě mé rodiny, jenže s příchodem mých mates se to změnilo. Čas strávený s nimi byl pro mě vždycky tak naplňující a nikdy jsem nebyl šťastnější, což přicházelo s jedním velkým ALE. Moji mates jsou ti největší workoholici a jejich práce jim brala hodně času i přes veškerou jejich snahu se mnou být co nejvíce. Tohle já chápal, navíc oba dva se občas ničili dlouho do noci, aby se mnou další den mohli být delší dobu. A to všechno mě nutilo jim propadat čím dál tím víc, jenže tahle samota která mi nikdy dřív nevadila se změnila na něco, co já nesnášel. Být bez nich bylo bolestivý, stýskalo se mi po nich neustále a možná proto jsem si dneska, kdy oba dva měli celý den pracovat naplánoval večeři s rodinou, kterou uvařím. To mi ale furt nechávalo půl dne volna, což znamenalo že jsem se musel zabavit nějak jinak. Moji mates mi velice silně zakázali pokračovat v Supernaturals bez nich a Greys Anatomy mě zklamalo novou sezónou, takže se mi nechtělo koukat na ani jedno z toho. Vlastně mi to tak nějak sebralo veškerou chuť na něco koukat a já tak tupě ležel na gauči, hledíc do stropu. To jsem dělal už přesně hodinu od toho co se mi povedlo vyhrabat z postele. Sakra, fakt mi tak příšerně chyběli? Ozvalo se zaťukání a já nadzvedl obočí, protože moji mates to rozhodně být nemohli.

,,Petere?" Levi, ihned jsem se vyškrábal na nohy a otevřel dveře dokořán, aby mi můj pohled spadl na mého nejlepšího přítele, který čekal dítě, což mi furt přišlo příšerně bizární.

,,Levi?" Na jeho tváři sídlil úsměv a tohle celý ve mně vzbudilo určitou nostalgii. Před pár lety se chodil schovávat do mého pokoje a my spolu koukali na seriály, probírali jeho plány ohledně budoucnosti a naše sny, touhy a přání pro budoucnost. Jasný většinou ty konverzace nebyly nic jinýho než jen brblání o ničem, ale to lidi spojilo nejvíc nebo tak mi to alespoň přišlo.

,,Kai mě začínál štvát, tak jsem ho poslal za Jaxem." Jejich vztah mě nikdy nepřestal překvapovat. Milovali se tak moc a HLASITĚ, jenže i tak si většinu času dokázali lézt na nervy. Bylo to na jednu stranu hrozně vtipný a na tu druhou podivný. Já mu otevřel dveře dokořán a Levi s úsměvem vešel dovnitř. Levi se usadil k baru, zatímco já nám začal připravovat čaj.

,,Tak jak se máš Petere? Chová se k tobě můj bratr dobře? Protože jestli ne, tak ho pro tebe klidně zbiju." Vydral se mi z úst krátký smích.

,,Mám se vlastně fajn, i přes to jak moc je to teď ve smečce chaotický a i tu haldu práce, kterou moji mates mají. A Jax i Jude jsou perfektní" ruka mi přejela po obouch kousnutích, které mi vždycky říkaly, že já patřil jim a oni mě. Perfektní symboly našeho pouta, jež se neustále prohlubovalo a rostlo. ,,I když spíš já bych se měl ptát, protože vy jste s Kaiem rozhodně vyváděli." Leviho líčka zrudla a jeho pohled spadl ke stolu.

,,Splnil se mi každý sen Petere a to jsem kurevsky mladý, takže v mojí hlavě častokrát proběhlo jestli tohle dítě chci jenom protože už nemám co jiného chtít, ale pokaždý co si představím budoucnost bez tohohle zázraku tak se rozbrečím. To je teda taky vina hormonů, ale chápeme se. A tohle nesmíš nikde říct, ale Kai se včera u toho ultrazvuku skoro rozbrečel, zvlášť když mi doktorka řekla, že všechno vypadá v pořádku." Bylo hezký ho slyšet o tomhle takhle mluvit, protože Levi si zasloužil být šťastný po tom všem.

,,A v kolikátém měsíci jsi?" Levi se slabě usmál. ,,Na konci druhého měsíce nebo tak nějak."

,,Počkat není to z tý doby, co jsi mi psal, že tě Kai vzal do lesa a tam tě-" Levi po mě hodil tenhle velice zděšený pohled, který mi jasně řekl, že přesně věděl o čem byla řeč. ,,Prosím neříkej to, naše dítě nesmí vědět jak bylo počato. Navíc máme spolu sex často, takže by to musela bejt sakra velká náhoda."