Wrath✓

~EPILOG~

Jax

Seděl jsem naproti svému bratrovi a před námi stál notebook, kde se na nás usmíval už velice těhotný Levi. Ačkoliv jsme spíše měli řešit business, tak konverzace přešla spíše na něj. Kai samozřejmě seděl vedle něj a hleděl na Nicholase, který mě pohled pevně zabodnutý do země. Nicholas, můj nejcitlivější bratr a můj parťák, trpěl a mohl se to snažit zakrýt jak jen chtěl, ale neměnilo to realitu. Ne, naší novou realitou bylo ho sledovat jak každý den tupě zírá z okna a už se přestává snažit usmívat. Změnil se.

,,Jaxi kdy myslíš, že bude řada na vás?" Několikrát jsem zamrkal a pohlédl na Leviho, který se tomu jemně hihňal, zatímco Kai měl na tváři nám všem známý úšklebek. ,,Rodiče by z vícero vnoučat byli stoprocentně nadšení." Moje líčka vzplála. My tři o tom nikdy aktivně nemluvili, vždy to byl plán budoucnosti, kde nás čekala adopce a s Centrálou se to všechno zdálo až za dlouho. Jenom ta představa, že bych musel Centrálu o něco žádat mi nedělala dobře, takže možná až to půjde řešit s Paulem.

,,Páni velká Alfa Greenů rudne jako školačka." Kai se na mě šklebil a stoprocentně se mi vysmíval. ,,Měl by ses ale polepšit, máš dva mate a geny ze zlata, takže už by jsi měl dávno mít na cestě pár písklat." Nicholas se z ničeho nic zvedl z gauče a já viděl jak mu po krku stéká pot.

,,Nicholasi?" on se na mě přiškrceně usmál.

,,Musím jít, ale přeju všechno štěstí s roztrhnutím prdele." S tím vyletěl z místnosti a vzalo mi všechnu vnitřní sílu ho nezastavit. Já si pevně skousl svůj ret a pohlédl na notebook, kde seděl Levi s nicneříkající tváří.

,,Pořád se to nelepší?" Jak by mohlo?

,,Mohla být šílená maličký, ale pořád byla jeho mate a my ji zlomili vaz." Levi pevně semkl rty k sobě a jeho ruka přistála na vykouplém břiše, kde se začal hladit. Kai ho jemně políbil na čelo a oba dva se na sebe přitiskli, aniž by to podle mého zaznamenali. Byl jsem pro Leviho šťastný, dostal mate, který se o něj stará a i přes všechno co může občas říct ho miluje a teď spolu začínají mít rodinu. Můj malinký brácha vyrostl a už navždy bude v bezpečí. To všechno bylo úžasný, ale Nicholasova bolest mě ničila, protože Leviho život byl Nicholasův sen a on ho mohl mít. Mohl dostat co chtěl, ale místo toho o to všechno přišel během pár minut tím nejkrutějším způsobem.

,,Postarej se o něj Jaxi." Levi na Nicholase mohl nadávat, proklínat ho a občas ho poslat někam, ale nic z toho nezměnilo ten fakt, že jsme bratři a milujeme se.

,,Nemusíš se bát, spíš se starej o sebe." Levi se blížil s každým dalším dnem ke svému porodu a byl obrovský. Padlo několik typů, že to bude chlapec, zvlášť táta si to myslel, za to papa si byl jistý, že to bude holčička. Jediné co jsem si přál já bylo, aby všichni zůstali zdraví.

,,To mi nemusíš říkat! Kai mě už ani nenechá jít samotného na záchod a zakázal mi pracovat. Už potřebuju, aby tohle těhotenství skončilo. Nesnáším nic nedělat." Samozřejmě že můj workoholický bráška nedokázal nebýt v pohybu. Kai mu pevně stiskl stehno a pohlédl na mě.

,,Jsou všichni Greeni tak stupidní, že si nedokáží dát přestávku, i když jde o život jejich dítěte?" Levi se na něj otočil a já viděl jak Kaiovi dal dost silný pohlavek. Potom jakoby někdo praštil Leviho mu po tvářích začaly stékat slzy a Kai na to celý vykulil oči.

,,N-nikdy bych n-neudělal nic c-co by o-ohrozilo drobka." Kai si promnul spánky a já na něj koukal s pozvednutým obočím.

,,MĚJ SE GREENE" zařval, ale ještě se mi dostalo pohled na to jak si k sobě Leviho přivinul, než tedy típl náš hovor. A já tam zůstal sedět v naprostém tichu a v ten moment mi v hlavě vyskočil obraz Juda a Petera s vypouklými bříšky, jak sedí na našem gauči, diskutují o něčem v televizi. Nebo malý klouček a dívka s Peterovýma očima a Judovými rysy, jak běhají naší kuchyní a jak si je Peter bere do náruče, líbá je na tváře a všichni se smějeme. To jak čtu dobrodružné příběhy malým dětem, jejich první přeměna a jak bych je tím provedl. Navázat na rodinné zvyky a vzít je stanovat, lovit a naučit je jak žít v přírodě. Já pevně sevřel oči k sobě, na tohle všechno budu potřebovat svůj hlas, protože tyhle imaginární představy by si zasloužili mít rodiče co dokáže mluvit. Já si schoval svou tvář do svých dlaní. Moje primární touhy mi říkaly, abych pro to šel, jenže rozum mi jasně oznamoval, že před tím bude potřeba konverzace s mými mates. Jsme spolu teprve něco přes rok, máme na všechno dost času. Hadeon se nad tímhle zasmál.