Wrath✓

~Chapter 64~

Jax

Společná včerejší večeře rozhodně byla jedna z více příjemných situací za poslední dobu. Bylo to taky poprvé, co jsem viděl svého papa od toho incidentu a ačkoliv jsme si nic neřekli, tak se mi ulevilo, že se na mě už nedíval se strachem v očích. Ačkoliv teď přede mnou stál jeden další velice nepříjemný úkol...

A to bylo udělání nějakýho jídla na ten piknik, který jsem pro své mate připravil. Celý moje rande bylo trošku rekreací toho co můj táta dělal už dlouho. Rozhodl jsem se své mates vzít k našemu jezírku, kde nás táta naučil plavat a my tam strávili část našeho dětství, potom bych rád strávil nějaký čas ve vlčí podobě. Hadeon mě taky prosil, aby naši vlci měli nějaký čas pospolu, jelikož ještě nenastalo moc příležitostí.

,,Buď pracuješ nebo spolu spíte." Já nevěděl co na to říct a Hadeon po tomhle všem už mlčel. Vlastně byl tišší od doby, co jsem zabil tu ženskou, i když já věděl, jak moc to chtěl udělat on sám, takže mi to rozhodně nevyčítal, ale mlčel víc než obvykle.

A tak já stál v kuchyni hledíc do lednice totálně neschopný vymyslet co uvařit. Nebo jenom udělat sendviče? Nějaký dezert? Ty já teda neumím, vlastně vaření mi šlo ze všeho nejméně. Levi byl dobrý, Nicholasovi to šlo až přehnaně dobře a já bych neumřel, což ale pro mé mates nestačilo. Já jim chtěl dopřát jenom to nejlepší, za což se moje vaření rozhodně nedokázalo považovat. Moje ruka vyletěla pro mobil v mé kapse a já s odhodláním napsal nejen Levimu, ale i Nicholasovi o pomoc do jejich společného chatu.

Jax: Co je dobré udělat na piknik?

Nicholas: TY JIM DĚLÁŠ PIKNIK?!

Levi: Chceš s tím pomoct, mám teď trochu času?

Jax: Jo, to by bylo fajn.

Nicholas: Vždycky odpovídáš tak suše Jaxi? Jo a Levi to moc neumí, takže ti radši půjdu pomoct já.

Levi: NICHOLASI, umím to rozhodně líp než ty. Vůbec ho neposlouchej Jaxi, hned budu dole.

Nicholas: Já tam budu rychleji-

Levi: Idiote

Já s tímhle odložil telefon a do další minuty byl Nicholas už dole celý udýchaný jako by právě seběhl tři patra, což vlastně bylo i možný. Jakmile viděl, že v kuchyni čekám jenom já tak se mu na tváři objevil ten jeho úšklebek jako by vyhrál loterii.

,,Ha, říkal jsem že budu první. Tomu se říká dochvilnost Jaxi! Můžeš mě k tomu rovnou pustit." Nicholas ho mírně odstrčil od lednice a já jenom hleděl na to jak vytáhl různé ovoce, vajíčka, toustový chleba a spoustu dalších věcí, které se kupily na lince. To mohlo trvat pár minut, když se do kuchyně dostal Levi s rudými tvářemi a Kaiem za prdelí, který vypadal jako vždy v naší přítomnosti otráveně.

,,Heleme se, kdo jde pozdě? Co ti tak trvalo těhule?" Levi po něm šlehl pohledem, s tím že Kai se posadil k baru na stoličku a dlouze si zívl. Já párkrát zamrkal s otázkou v očích, bylo mi jasné, že Kai by s námi nikdy netrávil čas dobrovolně a tak mě zajímalo, co tady teď dělal.

,,Nicholasi ty drž hubu a jinak mě tenhle idiot nechtěl pustit samotnýho. Něco o tom, že když budu ve vaší přítomnosti sám, tak by vás moje dítě mohlo mít rádo." Vypadal tím víc než jen otráveně a já musel přiznat, že i mě to znělo trošku zvláštně, ale Kai nebyl zlý, jenom neměl rád naši rodinu, což se dalo pochopit. Nicholas to bral jinak než já a to šlo poznat z toho, že se jeho tvář zkroutila do znechucení.

,,To je naprosto ujetý" Levi na Nicholase přikývl a hodil po Kaiovi pohled.

,,Když už mi i Nicholas zní normálně, tak je něco kurva špatně." Kai nad tím jenom protočil oči, zatímco já se zaměřil na Nicholase, který očividně už dělal sendviče zase jako by se nic nedělo. Občas mě překvapilo jak moc zvláštní byla naše smíchaná rodina. Celá ta dynamika se vždy změnila při příjezdu Kai s Levim. Táta najednou byl o hodně víc expresivní ohledně jeho emocí, papa pořád brečel a Nicholas měl tu touhu ještě víc všechny provokovat. Bylo to tak jiný a zároveň docela už normální, protože všichni tady mohli tvrdit co chtěli, ale tátovi už Kai dávno nevadil, Nicholas Leviho vždycky miloval a papa vlastně brečel často vždycky.