Wrath✓

~Chapter 30~

Jude

,,Jsi nádherný" Jax mi jako vždy byl schopný ukrást dech a rozbušit srdce. Tenhle muž přede mnou se pro mě tak snažil, ale pokaždé mě ujistil, i když se situace mohla zdát extrémně hloupá. Já proto jen popadl jeho ruku usmívajíc se na něj, protože jsem si nemohl pomoct než se v jeho přítomnosti usmívat.

,,Veď mě." Jax mi věnoval krátký polibek na ústa, než mě začal vést, jenže moje oči byly přikované k němu. Byl všechno co by si člověk mohl přát a ještě víc. Kvůli tomu mi připadalo neskutečně šílený, že někdo jako on je můj mate. Sakra tenhle nádherný muž mě miloval... a já ho miloval zpátky. Nejen že ve mně totiž vzbuzoval emoce, který já pohřbil hluboko dovnitř, udělal pro mě toho tolik.

Čeká na mě s naším poutem, věří v mé schopnosti stát se Betou a především tam vždycky byl. Já na to nebyl zvyklý, v naší rodině existovala často jen tvrdá láska a já o svých rodičích věděl, že slova byla těžká i přesto jak moc hlásali o komunikaci často ji moc nepraktikovali. V mladí jsem na ně za to byl naštvaný, protože mě nutili mluvit o svých pocitech, zatímco oni to vše pohřbili hluboko u sebe.

Já si proto zvykl na vztahy, kde do toho jedna strana dává víc než ta druhá a přišlo mi to v pořádku. Neříkám, že moji rodiče mohli za můj katastrofální vztah, přece jen já měl odejít, když mi v hlavě začali zvonit varovné signály, že ten vztah není dobrý. Jenže mé zamilované já to ignorovalo, protože žilo v tom, že jedna strana do toho vztahu vždy dá víc než ta druhá a to byl můj strach i u Jaxe. Až v tuto chvíli mi docházelo jak hloupé mé smýšlení bylo, Jaxovi stačilo doopravdy jen říct o mých pocitech a on se snažil něco udělat. Byl otevřený kompromisům a i některým mým ultimátům. Ano cítil jsem se špatně, že náš vztah měl podmínky, ale já se prostě nehodlal nechat dostat do stejné situace jako v minulosti...

To mi prolétalo hlavou a občas se mi to tam objeví i teď, ale jak bych si to mohl myslet dál, když jsme toho už spolu tolik zažili? Tolikrát mi ukázal kým je a nešlo mu odolat. Propadl jsem mu a on nyní byl můj jako já jeho.

,,Kdy už tam budeme? Nechci si stěžovat, ale už pět minut jdeme tímhle houštím a moje tělo to po dnešku úplně nemiluje." Já si totálně stěžoval, jenže doopravdy po tom tréninku se mi chtělo odpočívat a nechat se trochu vyléčit ne se plazit křovím. Jax však jen zmáčkl mou ruku o trochu pevněji bez toho aniž by mi cokoliv řekl, já proto jen mohl doufat, že brzo budeme tam kam mě Jax vedl.

,,Jsme tady." Párkrát jsem zamrkal, jen aby mi oči skoro vypadly z důlků. My se právě nacházeli u malého jezírka s skoro až průzračnou vodou, obklopenou mechem do kterého se já chtěl zachumlat a trávou, jenž mě už nyní hladila po nohách. K tomu Jax na zem položil košík, z něhož se linula vůně jídla a moje líčka jen zrudla, protože já si vůbec nevšiml, že by ho nesl. Bylo to tady kouzelné, taková hezká oáza uprostřed lesa, zakrytá trnitou cestou a vysokými stromy, aby se k ní dostalo jen pár určených. Já upustil Jaxovu ruku a rozeběhl se k tomu mechu doslova do něj skoro skákajíc. Tohle místo bylo nádherný a tak jednoduše perfektní.

Jax si okolo mého pasu obmotal ruce a položil si hlavu na mé rameno. Oba dva jsme vstřebávaly blízkost toho druhého, naši přítomnost a ten klid okolo nás. Bylo to příjemné a já jen doufal, že brzy se tohle stane normou a my oba se budeme moct ukázat naše pouto všude beze strachu. Já to sice Jaxavi neřekl, ale tahle situace mi taky nebyla dvakrát moc příjemná. Přece jen kdo by chtěl schovávat naše spojení?

,,Táta mě tady naučil plavat." Zašeptal mi Jax do ucha a já zrudl, jeho hlas byl chraplavý a takový odřený asi od toho jak neustále mlčel. Bylo to tak zatraceně sexy a  ten fakt, že Jax takhle mluvit jen pro mě. Ukazoval mi svoje speciální místo mi roznášelo euforii do celého těla. Teplo mnou proudilo a srdce mi bušilo čím dál tím víc. Proč jsem kurva tak vzrušený z jeho hlasu? Komu se z pár slov postaví?