Wrath✓

~Chapter 68~

Jude

Po našem úspěšném nákupu v prvním obchodě, kdy jsme já i Peter museli smutně koukat na našeho mate, který na nashledanou odpověděl vám taky. V ten moment Jax vypadal tak zdrceně a zděšeně, že jsme odtamtud zmizeli nejrychleji jak to šlo a Jax mi potom podal svoji kartu, ke které mi řekl kód, aby si tím nemusel projít znovu. Bylo mi ho líto, ale já na něj v ten moment nechtěl tlačit, protože toho na něj muselo být očividně hodně. My zalezli do prvního obchodu s oblečením a já si šel pro pár základních věcí. Rodiče mi přivezli část mých věcí z domu na moje převzetí pozice, ale tak nějak to nestačilo a často to skončilo tak, že jsem si půjčoval Jaxovo oblečení. Navíc mi chyběli trochu formální věci na schůze a teď i setkání s centrálou a rozhodně by se hodily i nové tepláky a trička. Já si našel obyčejně barevné trika a asi pět jich hodil do košíku, zatímco moji mates za mnou chodili jako ocásek, což ano roztomilé, avšak trochu rozptylující. Pospolu vypadali na veřejnost až moc roztomile a já nebyl jediný, který si to myslel. Spoustu dívek tady na mé mates koukalo s hladovýma očima, hihňaly se a občas na ně mrkly. 

,,Chtěli byste něco?” Oba dva zakroutili hlavou a já protočil očima. Peter neuměl utrácet na sobě a Jax vlastně taky ne. Do té doby než to potřebovali to nemuseli mít a neexistovalo, aby si něco koupili jen tak. Možná proto měli víc peněz než já, ale to bylo opět vedlejší. Já nám totiž hodlal koupit něco hezkýho a potom i něco pro každýho. Přešel jsem k tričkům s velice klišé texty a jakmile moje oči dopadly na Hello Kitty trička to bylo danný. Nezáleželo na tom, že ta růžová byla příšerná a naprosto kýčovitá, já to pro nás chtěl. Takže jsem to našel v potřebných velikostech a hodil do košíku. Moji mates na mě zvláštně koukali jako: ,,Proč si kupuješ jedno tričko třikrát?” Úsměv stačil, aby se neptali. Bylo jednoduchý si naházet pár základních věcí do košíku a zbytek jsem si slíbil, že koupím přes internet jak se to většinou dělá, jelikož moji mates s každou další sekundou v tomhle velkém obchodě vypadali, že brzo asi omdlí. Došlo mi, že na tohle rozhodně nebyli zvyklí, což se možná dalo očekávat, protože vlci se neradi míchali s lidmi. Dělo se to jenom pokud to nešlo jinak jako v mé rodné smečce, kde jsem vyrostl po boku lidí s omezením na svou vlčí stránku, zatímco moji mates žili v naprostém opaku. 

,,Mám všechno co potřebuju? Co kdybychom šli ven, dali si zmrzlinu a navštívili ještě jeden obchod.” Jax i Peter přikývli, čímž si ode mě vysloužili malou pusu na tvář. Naštěstí mi netrvalo dlouho zaplatit a my se dostali ven z centra, protože já si pro tenhle den našel všechny naše zastávky, abych zbytečně nebloudil. 

,,Město je hlučnější, než jsem si myslel. Nechápu jak to tak dobře zvládáš Jude.” Peter vypadal z toho všeho velice otřeseně a mně to vykouzlilo úsměv na tváři. Když mi bylo asi pět, tak mě moji rodiče poprvé vzali do města a já vřískal jako by mě někdo řezal, protože toho bylo hodně. Mamá mě uplatila lízátkem a příslibem, že mi upeče její skořicový sušenky. 

,,Uhm, moje bývalá smečka sídlila velice blízko k lidem a mým rodičům přišlo dobré mi poskytnout nejen vzdělání vlčí ale i lidské. Takže jsem chodil do školy a potom se doma učil, abych se mohl stát Betou. Ze začátku to bylo náročný, protože mě to nutilo potlačovat moje instinkty a nikde se nenaskytla ta možnost být vlkem. V oblasti, kde jsme byli vlci nežijí a kdyby viděli tak velkého jako jsem já pravděpodobně by to přitáhlo nechtěnou pozornost. 

Ale abych odpověděl Petere, člověk si za ty roky zvykne.” Peter přikývl a já se usmál, když se před námi objevil stánek se zmrzlinou přesně podle mých plánů. 

,,Jakou příchuť si dáte?” Peter se zaměřil na tabuli jako kdyby šlo o životní rozhodnutí. Jax to jenom jednou projel pohledem, než se mi zabodl do očí a já se snažil neslintat. Ty jeho čokoládově hnědé oči, které vám hleděly hluboko do duše.