Wrath✓

~Chapter 50~

Jude

Upřímně řečeno ve mně kolovalo tolik emocí najednou, který mě dělaly zmateným a já se tak radši soustředil na své dva mates, kteří pro mě tolik znamenali. Celá tahle situace mi byla všechno jen ne příjemná, tohle měl být čas jen pro nás tři dohromady, kdy jsme se měli do hloubky poznat a zpevnit naše pouto. Peter by neměl být vystaven blbé centrále, která ho nedokázala vidět jako něco jiného než jen přihlouplý pokus. A já kvůli tomu byl tolik nasraný, protože můj mate tímhle trpěl a když jsem ho od nich držel tak se mi klepal pod rukama s takovým vyděšením...

Můj mate se jich bál i v mé náruči, což mě z nějakýho důvodu naštvalo snad nejvíc. Já ho teprve získal, teprve před chvilkou mě i s Jaxem dal šanci se stát jeho mates a všechen ten čas potom byla jedna euforie, doslova to ráno potom se stala mojí nejoblíbenější vzpomínkou. Ten moment kdy vlastně vymyslel jak bych konečně mohl téhle celé smečce přispět a vlastně ji i vylepšit se stala mojí oblíbenou zvlášť, když se mi tam vybavil spící Jax, který objímal naše polštáře naprosto ignorující ke světu. Oba dva se staly něčím nenahraditelným a najednou mi to chtěl někdo vzít? Nemyslím si.

,,Jude" můj pohled spadl na mého strýce, který mě donutil jít aspoň na večerní hodinu historie, abych se držel plánu. A já chápal, že abych se mohl stát dost dobrou Betou pro tuhle smečku jsem potřeboval do toho dát ten čas, úsilí a moje všechno, jenže s tím co se dělo se můj mozek nedokázal soustředit na potřebné věci a já se kvůli tomu cítil provinile. Tahle smečka mě potřebovala, Tony na mě spoléhal a i moji mates si zasloužili mít po boku mojí nejlepší verzi a ne tuhle tu naštvanou na celý vesmír.

,,Jak se cítíš?" Byla to otázka, kterou já bytostně nesnášel, protože to já většinou ji kladl. Vždycky bylo na mě se o situaci postarat a vyřešit problém, zatímco já všechno svoj evyřešil sám bez pomoci druhých. Na to mi psycholožka řekla, že to je nezdravý zvyk, kterým se chráním od uznání svých vlastních pocitů a od té doby se mě na to zeptala při každém našem sezení.

,,Bezmocně? Chci tolik ochránit jak Jaxe tak Petera, ale já s touhle situací vlastně nemůžu nic dělat. Je to frustrující a já si nepřeju nic jiného, než aby to skončilo." Tony přikývl a poté si ke mně sedl, s tím že mi položil jeho velkou ruku na rameno.

,,Celý můj život se snažím někoho nebo něco ochránit a věř mi, i tvůj starý mezek tady několikrát zklamal. Tolikrát nastaly situace, ve kterých moje síla byla naprosto zbytečná a vzniklo z toho něco dobrého tak i špatného. Přijmout však ten fakt, že jsem na tom neměl žádný podíl mi vzalo roky života a to pro tebe nechci Jude. Chci tě naučit, že jenom kvůli naší roli není všechno na našich bedrech, nejsi zodpovědný za všechno a všechny a občas přijdou situace, ve kterých nebudeš moct nic udělat.

A tohle je první z nich, momentálně je tady centrála a oni vám budou házet klacky pod nohy nehledě na to kdo jste, a tvým jediným úkolem je to přijmout, nechat je dělat jejich práci a pak pokud třeba jenom bojovat proti výsledkům." Moje instinkty mi říkaly přesný opak, já měl bojovat, jít tam ven a vyhnat odsud centrálu, abych ochránil lidi, na kterých mi záleželo. Tohle co mi Tony říkal, bylo proti všemu co mě život naučil a já nesnášel, že mi to dávalo smysl.

,,Tony chtěl bych mít víc Bet. Myslím si, že bychom mohli zkopírovat systém Alf i u Bet, aby se práce více rozložila a byla efektivnější." Tony přede mnou se mírně zamračil.

,,Utíkáš od konverzace" měl pravdu, ale já mu to v ten moment rozhodně nehodlal říct. ,,Ale budu to brát tak, že o tom potřebuješ ještě přemýšlet. Takže co přesně si vymyslel?" Vděčně jsem se usmál, jelikož tohle pochopení bylo něco co já vždy ocenil.