Sicilian blood ✓

75. kapitola

O čtyři  měsíce později

FABRIZIO

Čas ubíhal jako voda a jen těžko šlo uvěřit, že již nastalo jaro. Slunce se konečně probudilo ze zimního spánku a svými paprsky prokouklo do všedního dne. Nebyla už žádná fujavice, jak bylo doteď obvyklý, ale pofukoval slabý vánek, a my mohli tak konečně trávit dny na rozkvetlý zahradě a užívat si příjemnýho počasí. Jaro bylo mým nejoblíbenějším ročním obdobím, poněvadž nebyla ani příliš velká zima ani příliš teplo...

Co mě ale víc těšilo víc než pěkný počasí, byl pohled na Audenzii. Každým uplynulým měsícem ji rostlo těhotenský bříško čím dál víc a už se nám pomalu ale jistě blížil porod. Za dva měsíce se nám měla narodit dvojčátka chlapeček s holčičkou a já se na roli otce nemohl už dočkat. Vzdělával jsem se o správným otcovství knížkami, chodil s Audenzií na těhotenský a rodičovský kurzy. Cpal do Audenzie jen samý vitamíny, zdravá jídla a nutil ji, aby doma cvičila cviky z kurzů, který ji jak lektorka tak doktor doporučili...Snažil jsem se jednoduše vše dodržovat co nejlíp a nejvíc. Musel jsem Audenzii mít neustále pod dohledem a když jsem s ní nebyl, tak ji muselo hlídat naše služebnictvo, samotnou jsem ji nikdy nenechal. Těhotenství s dvojčaty totiž neslo větší riziko a opatrnost, než kdyby pod srdcem nosila jen jedno dítě...

,,Audenzie, hlavně nebuď v tý vodě moc dlouho. Víš, co říkal doktor," zavolal jsem na ni.

,,Fabrizio, neboj se. Na koupání v bazénu není nic špatného." zavolala na mě z bazénu se smíchem Giulietta, která se v bazénu cachtala společně s Audenzií a kolem nich v nafukovacích kruzích relaxovali malý Cesare a Margareth, zatímco já s Thomassem jsme je na zahradě z dáli pozorovali u stromů ve stínu. Rozhodli jsme se, že se dnes budeme věnovat celý den jen našim ženám a práci pro jeden den necháme stranou. Skoro vůbec jsme totiž neměli možnost s nimi trávit čas, protože jsme museli řešit obchody...

,,Už jsi na sluníčku dlouho, Audenzie. Ať nedostaneš úpal," ignoroval jsem Giulietty slova a pořád si stál za svým, že není dobré, aby byla v bazénu s chlorovanou vodou tak dlouhou dobu.

,,Fabrizio, já jsem naprosto v pořádku a i naši miláčci. Je nám tady v bazénu dobře." zavolala na mě se s úsměvem Audenzia. ,,Konečně mě už nekopou a relaxují se mnou." dodala ještě. Nakonec jsem to tedy jen odkýval, ale kdyby nebyla namazaná opalovacím krémem, nechránila se slunečními brýlemi a slaměným kloboukem na hlavě, protestoval bych dál.

,,Ty to otcovství bereš opravdu hodně vážně, bratře. Nikdy jsem si nemyslel, že se tak budeš jednou chovat. Měníš se k nepoznání," šeptl ke mně pobaveně Thomasso.

,,U mě se změnilo hodně věcí, jestli sis nevšiml," otočil jsem k němu hlavu a s rukama v kapsách od kalhot se ležérně zády opřel o náhodný strom za sebou, ,,začínám novou etapu života a ty bys měl taky. Máš tady ženu, která tě miluje a přivedla ti na svět dvě krásný zdravý děti, nenech se o to zbytečně připravit." dodal jsem vážným hlasem, nad čímž Thomassovi se ze rtů sklesl úsměv a se zahanbeným výrazem na tváři sklopil hlavu k zemi a založil si ruce na hrudi.

,,Já a Giulietta jsme už přemýšleli o rozchodu," zamumlal a já nemohl uvěřit vlastním uším.

,,Cože? Zopakuj to! Jak jako rozchod? Teď, když se vám narodily děti?!" zašeptal jsem naštvaně.

,,Neklape nám to. Je to vzájemný. Mluvili jsme o tom nedávno a oba se rozhodli pro to, že to nemá cenu dál prodlužovat...Kvůli dětem spolu nebudeme," zvedl ke mně hlavu, ale já hned vycítil, že je v tom určitě něco víc...

,,Že ty ses zakoukal do jiný, co?"

,,Um, ne. Jen už prostě,-"

,,Nelži mi do očí. Poznám na tobě, když lžeš nebo něco tajíš," stoupl jsem si k němu čelem, ,,jsem tvůj starší brácha, do prdele, nemusíš přede mnou nic skrývat. Vyklop to." položil jsem mu ruku na rameno a hluboko se mu podíval do očí.

,,Nechci to teď rozebírat. Půjdu za dětmi, omluv mě," shodil mou ruku ze svého ramene, načež si to namířil k bazénu a choval se před Giuliettou a Audenzií, jako by se nic nestalo...Házel falešný úsměvy, sem tam se něčemu s nimi zasmál a hrál si na milujícího přítele a otce...Nemohl jsem se na to dívat. Vytáčelo mě, jak se přetvařuje, ale snažil jsem se to nedávat nijak najevo. Dusil jsem vztek v sobě a rozhodl se, že na chvíli zahradu opustím a napiju se na uklidnění něčeho tvrdého.