Just one night

4. KAPITOLA

~O 15 měsíců později~

Emily

"Tak co? Líbí se ti tahle?" zeptám se malého Eddieho, který se na mě dívá ze šátku na mém hrudníku. Kočárky jsou drahé a do bytu bez výtahu taky dost nepraktické. Jsme v obchodě s deskami na gramofon a já mu pouštím novou desku Lies od Guns.
Půlroční chlapeček se na mě směje a odhaluje první zoubek. Když mu rostl prakticky jsem se nevyspala.
"Takže si jí asi vezmeme." konstatuji a jdu i s deskou k pokladnímu pultu. Nemám sice tolik peněz, abych si mohla vyskakovat, ale jednou za čas si radost udělat můžu.
Vzhlédnu k výloze, mám takový zvláštní pocit. To bude horkem.
Vyjdu ven z obchodu a zamířím k antikvariátu s knihami. Jsou levnější, což je mnohem výhodnější. Cesta tam trvá dvacet minut a léto je neúprosné. Teploty blížící se k 40° jsou už minimálně týden nepřerušené.
Jakmile dojdeme po dlouhém rozžhaveném chodníku bez stínu do obchůdku, dýchne na mě chlad a vůně knih. Hlavně že už nemusím malého vystavovat tomu hroznému vedru. Nemohla jsem mu doma najít šátek, a řekla jsem si, že to chvilku vydrží, jenomže to byla asi chyba.
Rozhlížím se kolem sebe a hledám nějakou dětskou knížku pro Eddieho, nemůžu se zbavit pocitu, že mě někdo sleduje. Za knihovnou se tyčí nějaký muž a dvě ženy spolu probírají některou z knih. Jinak tu nikdo není. Co to se mnou je?
A v tu chvilku mi pohled padne na malou knížečku s názvem "Pan Kytara". Uvnitř je plná krásných ilustrací a textu je tam tak akorát. Perfektní. Eddie mi ji vytrhne z ruky a začne s ní zuřivě máchat. Jestli ji zničí dřív než dojedeme domů, tak na nějaké křupky může zapomenout. Už se chystám jít k pokladně, ale když se podívám do peněženky zjistím, že je prázdná. Peníze mi jen tak tak vystačí na autobus.
Pane bože. Autobus!
"Promiň zlatíčko, knížka nebude." řeknu, vrátím knížku na místo a vyběhnu z krámku.
"Omlouvám se, můžu se zeptat kolik je hodin?" zeptám se bohatě vyhlížejícího muže s určitě velmi drahými hodinkami na zápěstí. Dívá se na mě, jako bych právě vylezla z jeskyně, ale stejně odpoví.

"Je třičtvtě na pět."

"Dobře, děkuji."
Sakra!
Další autobus jede až za hodinu a půl, je vedro a skoro nikde žádný stín. A od zastávky nechci chodit nikam daleko, protože bych to stejně nikam, kde by to bylo lepší nestihla. Jediný stín v okolí je pod stříškama krámků, a tak si pod jeden z nich vyčerpaně posadím. Celý den tahám Eddieho a už mě z toho začínají bolet záda. A k tomu to debilní počasí! Sedím asi pět minut a se zavřenýmaocima si snažím chvilku odpočinout, když se dveře antikvariátu otevřou, a nad nimi zacinká malý zvoneček. Ven vyjde muž, který si předtím prohlížel knížky zády ke mně. Proti sluníčku mu nevidím do obličeje. Nevěnuji mu velkou pozornost, dokud mým směrem nenatáhne ruku svírající dětskou knížku, na kterou jsem neměla dost peněz. Pohlédnu na chlapa a dech se mi zadrhne v krk, když poznám kdo na mě shlíží. To není možné. Nemůže to být možné. A stejně tady přede mnou stojí on.

"Ahoj Em." pozdraví trochu rozpačitě Duff. Už je to přes rok, co jsme se spolu viděli poprvé a taky naposled. Nedokážu ze sebe dostat ani slovo a tak jenom němě zírám na knihu, co stále drží.

"To si neměl." odpovím. Nic jiného neřeknu. Nevím, co bych říct měla.

"Jdu za tebou už od toho obchodu s deskami...já, jo asi to zní divně. Prostě jsem chvilku sbíral odvahu."
Mne si zátylek a dívá se všude možně, jen ne na mě. To byl ten zvláštní pocit. Nakonec se skloní a podívá se na Eddieho. Nikdy jsem nečekala, že se tohle stane.
"Ahoj kamaráde, chceš tohle?" zeptá se a zvedne knížku do vzduchu. Ed nadšeně zavíská a popadne jí do svým drobounkých baculatých ručiček. Basák se usměje a já mám pocit, jako by mi někdo dal pěstí do žaludku.

"Na co si sbíral odvahu?" otážu se po chvilce ticha.

"Abych na tebe dokázal promluvit. Před rokem si jen tak zmizela, nemáš ani tušení kolikrát je v telefonním seznamu jméno Emily. Ani příjmení do teď nevím. Pokud se teda za tu dobu stejně nezměnilo." pronese a zalétne očima k chlapečkovi na mé hrudi. Tohle je opravdu divné.

"Nezměnilo. Celým jménem jsem Emily Fosterová." řeknu a dovolím si mu věnovat lehký úsměv, celé ty měsíce si totiž představuju ten jeho.

"Hele jsem tu s kapelou, je tady menší studio, ve kterém zkoušíme. Je tam stín a chládek, nechtěla bys nás i tady s malým navštívit?" zkusí to McKagan. Už chci říct, že je to v pořádku a že to zvládnu, jenomže v tu chvíli začne klučík řvát jako prominutý, a mě je jasné, že trocha vody a stínu by mu zaručeně prospěli. Nehodlám riskovat upál.

"Dobře. Ale jenom kvůli Eddiemu." zvednu se ze země a všimnu si, jak Duff na vteřinu ztuhnul. V hlavě se mi přehraje náš rozhovor před rokem.

~
"Náhodou jméno Eddie je super. Zkus to říct třikrát za sebou."

"Eddie, Eddie, Eddie. Fajn máš pravdu, zní to dobře."
~

Ta noc mi toho dala opravdu hodně. Jenom si nejsem jistá, jestli bych měla baskytaristovi říkat celou pravdu. Bohužel je mi jasné, že na to dneska stejně dřív nebo později dojde. Není blbej.

"To zní dobře." pronese Duff a společně se vydáme do studia, které je opravdu jenom kousíček. Pane bože, doufám, že tohle nebude naprostá katastrofa.