Just one night

29. KAPITOLA

Emily

Rozlítnou se dveře. Někdo je vypáčí a ve mě se všechno sevře.
Musím ochránit Edwarda. To je první, co mě napadne. Rozeběhnu se z kuchyně do obýváku, kde si můj chlapeček hraje s dřevěným autíčkem.
Je v Duffově náručí a směje se.
Do očí mi vyhrknou slzy. Nejenom protože se mi tak ohromně ulevilo, že to není nějaký zloděj, vrah, nebo něco takového, ale také proto, že jim to spolu tak sluší. Nemůžu je držet od sebe. Oba dva jsou spolu mnohem víc šťastní, než bez sebe. A já bohužel taky.
Byl to jenom jeden den bez něj, ale stejně mi v noci hrozně chyběl. Jeho blízkost, jeho teplo, jeho dotek.
Včera mi došlo jak špatně jsem se zachovala, jenomže zároveň mi to všechno pořád připadá správné.
Ta kurva po něm lezla a on se jí nakonec ještě zastával.
Ale taky jsem jí nemusela dávat facku a řvát na něj.
Stojím ve dveřích a brečím.

"Přišel jsem si promluvit. Telefon by si mi stejně nevzala a já potřebuju abys mě slyšela. Já tu ženskou nechci, jasný? Chci jenom tebe."
S každým slovem se ke mě přibližuje. Malinký krůček po krůčku.
"Mám rád každou tvou část. Nemyslím si, že je v lidských silách mě od tebe odpoutat. A příště bych byl rád, kdybychom si tohle odpustili a já nemusel páčit dveře." zasměje se nakonec a tyčí se nade mnou.
Nejde se nepousmát.
Už sem mu dávno odpustila. Prostě jsem jenom vybouchla.
"Omlouvám se, že jsem tě vyděsil lásko. Včerejšek byl náročný, ale zvládneme to. Vždycky." zašeptá.

"Možná bych ocenila, kdyby si mě tolik nevyděsil. Měla jsem o Eddieho takový strach."
Pořád brečím a hladím chlapečka po hlavičce. McKagan mě políbí na čelo. Obejmu ho.

"Je tady všechno v pořádku?" zeptá se kdosi cizí. Podívám se směrem k vypáčeným dveřím, kde stojí policista.
"Dostali jsme nahlášené vloupání." podotkne a podívá se na zem, kde leží páčidlo, kterého jsem si až do teď nevšimla. Sakra. Kde ho basák vzal?

"Omlouváme se strážníku, ale to je omyl. Všechno je v pořádku." usměju se na Duffa, abych mu dala najevo, že už chci domů. Tenhle byt začal být tichý a osamělý. Chci do toho veselého. Se svým synem a přítelem.

"Jste si jistá madam?" zeptá se pro jistotu policista a podívá se na mě pohledem 'mě to můžeš říct, pomůžu ti'. Já už ovšem pomoct nepotřebuju. Vím co chci. Vím, že to vždycky nebude hezký, ale bude to naše. Naše vzpomínky, naše okamžiky, naše životy. Všechno spojené v jedno.
Podívám se na strážníka a očima mu naznačím, že jsem v bezpečí.
Kývne, popřeje nám hezký den a odejde.

"Takže, kam jedeme teď hvězdo? Protože v bytě bez bezpečných dveří nejspíš zůstat nemůžu." podotknu.

"Tak to asi budeš muset ke mně." rošťácky se usměje a já hned vím na co myslí. Mě samotné to připomíná ten okamžik, kdy jsme se rozhodli spolu bydlet v zájmu Eda. A jak se to vyvinulo.

"Chtěl si snad říct k nám, ne?" vezmu si syna a on mi položí ruku na kříž. Naskočí mi z toho husí kůže. Dojdeme na chodbu. Opět Eddieho předám McKaganovi.
"Počkejte na mě dole, ano?"
Podívá se na mě zmateně, ale přesto poslechne.
Rozhlédnu se po bytě, seberu pár posledních maličkostí, které jsem tady při stěhování nechala a rozloučím se.
Vím, že sem se už nikdy nevrátím. Chci jít vpřed a ne vzad.
Jdu za domovníkem a hlásím, že byt je opět volný. Taky zmíním rozbité dveře a nechám mu nejaké peníze na opravu. Popřeje mi hodně štěstí. Vždycky byl hodný, a když se narodil Eddie nosil mi nahoru poštu a pomáhal s nákupem. Je trochu straší, ale energie má jako nějaký mladík.
Chvilkami mi nahrazoval otce. Ta myšlenka mě bodne jako nůž. Nejsou tu. Ani jeden. A už nikdy nebudou. Bolí to. Pořád to tak hrozně bolí. Jenomže se s tím musím smířit a naučit žít.
Na mrtvé nikdy nezapomeneme, i když budeme myslet na něco jiného, tak to neznamená, že jsme je zradili. Znamená to, že jsme se vyrovnali s jejich ztrátou, ale tím se nic nemění na lásce, kterou k nim chováme dokud samy dýcháme. Nikdo z těch, kteří nás opustili by nechtěli, abychom se kvůli nim trápili.
Vím to, protože až jednou umřu, tak chci, aby se Duff podíval na některou z našich budoucích fotek, což mi připomíná, že bychom si nějakou měli udělat, a usmál se. Aby mu hlavou proběhla šťastná vzpomínka.
Až o mě Eddie jednou přijde, tak chci, aby si vzpomněl na to, jak jsem mu četla před spaním a jak s ním basák vyhazoval do vzduchu a dělal kraviny.
Protože tohle všechno se stane. Budu se snažit, abychom všichni měli ten nejlepší život, na který budeme rádi vzpomínat, a až odejdeme, tak budeme vědět, že to všechno stálo za to.
Dojdu dolů a posadím se vedle McKagana.

"Všechno v pořádku?" zeptá se. Přikývnu a usměju se na něj.

"Pojeďme domů. Čeká tam pořád to víno, ne?" pronesu a on nastartuje.