Just one night

2. KAPITOLA

Emily

Duff se usadí na svoje právoplatné místo vedle Axla a já si mu bez rozmýšlení vlezu na klín. Netváří se ani tak překvapeně, jako spíš potěšeně.

"Představíš nás?" zeptá se Rose sedící po mé pravici.

"Jsem Emily. Hele můžu dotaz? Kolik nejvíc holek si měl v posteli najednou?" vylítne ze mě dřív, než bych čekala.
Mám jedno pravidlo: Když jsem nalitá, můžu říkat, co chci a ptát se, na co chci.
Ráno to totiž můžu úplně v klidu svést na alkohol.
Zpěvák se začne upřímně smát a kytarista vedle něj se skoro utopí vlastním pitím.

"Čtyři. Chceš snad být další?" zeptá se.

"Opravdu lákavá nabídka, přece jenom nejsi k zahození, ale myslím, že si radši ponechám tady Duffa." odpovím mu po pravdě a hlavu si opřu o baskytaristovo rameno. Krásně voní.
Aniž bych věděla, co dělám začnu mu na krku dělat malý fialový flíček. Z hrdla se mu vydere tichý vzdech, kterým jsem obdařená jenom já, maximálně ještě Axl, ale nikam jinam už se dostat nemohl.
Mám pocit, že se všechno děje hrozně rychle.
Odtrhnu se od Duffova krku a podívám se mu do očí. Jsou naprosto omamující. Ve světle zelené se odráží barevná světla klubu. Najednou si moje boky přirazí víc k sobě a já si několikrát pořádně loknu z flašky, která mezi námi koluje.
V krku mě trošku škrábe. Je mi to fuk.
Jediné na co se v tuhle chvíli dokážu a chci soustředit je tenhle okamžik. Izzy si se mnou třese rukou a říká, že moje oči by dokázaly probrat i mrtvého.
Momentálně se i tak cítím.
Obličej nahnu blíž k McKaganovi, a on už se přiblíží ke mně, jenomže na poslední chvilku se zase oddálím a zasměju.

"Takže ty chceš provokovat?" zeptá se a při úsměvu odhalí bílé zuby.

"Jestli si vy dva už konečně nedáte pusu, tak to snad udělám za tebe kámo."
Na druhém konci stolu se začne smát Steven, který má vedle sebe taky nějakou holku. Začne se s ní líbat a rozepínat jí při tom podprsenku.

"Ty asi nebudeš z nějakýho strip-baru, co?"
Podívá se na mě znovu baskytarák. Zavrtím hlavou.

"Ale pro tebe klidně zatancuju." řeknu u jeho ucha tak blízko až se o něj otřu rty. Trochu si poposedne a já mezi nohama ucítím, že mě začal chtít stejně, jako já jeho.

"Tak to bychom měli vyrazit, do hotelu je to patnáct minut pěšky, tak jdeme, ne?" vypraví ze sebe už netrpělivě Duff.

"Ráda jsem vás poznala pánové." pronesu směrem k ostatním a trochu nemotorně se zvednu.
Ani jsem si nevšimla, že se mi vyhrnuly šaty.

"To si doufám necháš až na pokoj." McKagan mi látku sroluje zase dolů, rukama až příliš blízko u citlivých míst.
Chytnu ho za ruku a násilím vleču k východu. Nebrání se. Hned jak jsme venku si mě přehodí přes rameno a vydá se na cestu.

"To mě chceš nést až do hotelu?"

"Jo, přece jenom mám o něco delší nohy."
Má pravdu, to musím uznat.
"Takže...jaký si dneska měla den?" zeptá se najednou a já musím chvilku přemýšlím, aby mi došlo, že po mě vážně chce odpověď.

"No, v práci to docela šlo. Pak jsem měla domluvené rande naslepo, které bylo z mojí strany naprosto příšerné, a tak jsem to chtěla jít zapít. Teď už je to docela dobrý." odpovím mu a on se zastaví.

"Takže já jsem náhrada?"
Slyším lehoulinký úsměv, ale taky hlasitější poraněnost.

"Ne. Ty si jenom velmi příjemná náhoda."
Znovu se dá do pohybu.
Neřekne už ani slovo a já se proklínám, že jsem vůbec něco řekla.
V ozvěnách města se dostaneme až do hotelu, před kterým mě basák položí zpátky na pevnou zem. Zvláštní pocit. Podívám se na něj a nevypadá, že by chtěl abych to otočila.
Místo toho mě vezme kolem ramen a projde hlavními dveřmi.
Na recepci se vůbec nezastaví a místo toho dojde rovnou k výtahu, do kterého s námi nastoupí ještě další dva muži.
Z toho ticha už začínám být lehce nervózní, možná už začínám střízlivět, i když na to je pořád ještě moc brzo. Dojedeme do devátého patra a vystoupíme.
Pokoj 371.
Duff z kapsy u svého bílého saka vyloví klíče, odemkne a ustoupí na stranu, abych mohla projít.
Co to dělám?