Just one night

12. KAPITOLA

Emily

Včera jsem byla u Duffa doma. No do prdele. Nechápu, že se tohle děje. Jsem tak vděčná, že tohle všechno může mému synovi jeho otec dopřát. Mám dobrý pocit z toho, že budou tyhle dva spolu. Horší bude se basákovi v jeho vlastním domě vyhýbat. Dneska se k němu mám nastěhovat a přijde i s Axlem, aby mi pomohli s věcmi.
Zvonek.
Otevřu dveře a v nich spatřím zpěváka.

"Nazdárek, jak se máš Emily?" zeptá se s úsměvem na tváři.

"Jde to hvězdo. Co kdyby si přestal házet ty úsměvy pro fanynky a šel naložit dětskou postýlku?" usměju se na něj a McKagan stojící za ním dostane záchvat smíchu.

"Páni, takhle ostrou si tě nepamatuju. Možná se to spíš projevilo v posteli." otočí se na kamaráda a já už jenom cítím, jak mi rudnou tváře. Nechci na to myslet, ale stejně si to vybavím.

~
"Ne, teď budu nahoře já."

"Bránit se nebudu."
Vylezu si na Duffovo klín a zavzdychám, když na něj dosednu. Začnu se pohybovat jako na koni a užívám si ten pohled na něj. Nemůže se mě nabažit a já se díky tomu cítím nehorázně sexy. Cítím jeho oči na každém centimetru svojí kůže. Chytí mě za boky a začne přirážet tvrději. Nedokážu se tomu bránit. Chci každý kousek z něho. Alespoň tuhle jednu noc.

"Emily."
Vzdychne.

"Duffe."
~

"Moc ti to žvaní brácho. Padej dovnitř pro tu postýlku." řekne basák a oba dva kolem mě projdou. Duff o něco pomaleji než by bylo nutné. Pořád se červenám, ale nedokážu to zastavit. Ta vzpomínka je moc intenzivní.

"Vy dva dostaňte dolů tu postýlku, židličku, tuhle malou bednu s hračkami a já dojdu pro tašky."
Zadám jim úkoly a odejdu do malé komůrky, kterou nazývám svojí ložnicí. Když jsem včera souhlasila s McKaganovou nabídkou nepřemýšlela jsem nad spaním. V jedné posteli s ním být nemůžu. Nejspíš budu kempovat na gauči. Eddieho pokoj ještě není vůbec zařízený. Dohodli jsme se, že to uděláme spolu, během zkušební doby. Nemělo by nám to zabrat víc než týden.

"Emily?"
S trhnutím se otočím. Ve dveřích stojí basák, ruce volně kolem těla svírá v pěst. Působí trošku nervózně.

"Vylekal si mě. Co se děje?"

"Nic, jenom...to je jedno. Zapomeň na to." pronese a zase odejde. Dobře, to bylo docela divný. Jenom doufám, že se nebude pokoušet porušit druhé pravidlo. Mám co dělat, abych na něj neskočila a jestli mi bude ještě nahrávat, tak to nevydržím. Normálně bych byla schopná dát chlapovi do nosu, už jenom kdyby se na mě blbě podíval. Ale když jde o něj...je to složitější. Popadnu dvě velké tašky s mým i Edovo oblečením. Axl mi jednu vezme z ruky a už si to štráduje za Duffem dolů ze schodů. Vezmu synka do náruče, vyjdu a zamknu za sebou. Zatím tady ten byt nechám. Dva měsíce uplynou jako voda a pak se sem nejspíš zase vrátím. Budu to brát jako dovolenou.

"Tak a jedeme k tatínkovi."

***

"Dobře chlape, díky za pomoc." rozloučí se basák se zpěvákem a zabouchne za ním dveře. Cesta autem byla tichá, ale to mi vyhovovalo. Nevím co bych jim měla říkat. O práci, která mě nebaví? O bytě, který je moc malý a má stěny jako papír? Ne. O tomhle mluvit opravdu nechci. Eddie cestou usnul a tak teď spinká v dětské postýlce, která zůstane provizorně v obýváku, dokud nevymalujeme pokojíček.

"Takže, jak to bude se spaním?" zeptám se. Představa že jsme zase spolu v jedné posteli je...rozhodně zajímavá.

"Já můžu spát na pohovce, stejně máme koncerty většinou v noci, tak tě alespoň nebudu budit. Eda můžeme přesunout do ložnice."

"To je milý, ale klidně se vyspím na gauči. Budeš utahanej. Ty dva měsíce to vydržím." namítnu. Odjakživa je mi proti srsti od někoho přijímat laskavosti.

"Ani náhodou. Už máš v ložnici věci." usměje se. Přesně tohle ode mě čekal.

"Jak chceš." rezignuju a rozhlédnu se okolo sebe. Něco bych snědla.
"Můžu použít kuchyň? Začínám mít docela hlad."

"Pojď za mnou." řekne. Následuju ho.