Just one night

6. KAPITOLA

"Hele, když si spočítám věk Eddieho a tu noc...nejsem si tak úplně jistý...mohla si spát taky s dalšími chlapy, tím samozřejmě nechci říct nic špatnýho, jenom já..." začne ze sebe Duff dolovat, ale naprosto se v tom zamotává, jako do pavoučí sítě. I přesto, že mám strach, nemůžu mu to tajit a ani nechci, aby byl takhle ztracený.

"Je tvůj." řeknu a zastavím tak příval skoro nesouvisejících slov. Naprosto strne. Ačkoli mu ta možnost došla, realita je mnohem děsivější.

"Proč si mi to sakra neřekla." řekne s takovým zoufalstvím ublížením, až mám chuť ho obejmout. Odolám jen tak tak.

"Tenkrát jsme souhlasili a domluvili se, že to bude jenom jedna noc. Měl si turné, měl okolo sebe spoustu holek a já ti prostě nechtěla stát v cestě. Byla to jedna noc a tak to taky zůstane. Promiň." pronesu a zaslechnu plačícího syna. Ani jsem si neuvědomila, že jsme zvýšili hlasy. Protáhnu se kolem McKagana, jenomže mě chytí za zápěstí a donutí se zastavit.

"Ty moc dobře víš, že jsem nechtěl aby to byla jenom jedna noc. Nemusela si se vytratit jako duch." zamračí se a já vím, že má pravdu.

"Ale souhlasil si." odpovím vytrhnu se mu a nahlédnu do místnosti se dvěma členy kapely.

"Proč řve?" řekne Slash.

"Já nevím!" stěžuje si Axl.

"Třeba chce pivo?"

"Ty idiote, vždyť je mu teprve půl roku. Musí si počkat minimálně ještě rok."

"Sorry, já fakt nevím jak se o tohle starat." směje se Slash a já musím taky.

"Radši mi ho dejte, než mu zkusíte něco opravdu nalít." vezmu chlapečka do náručí a při tom na sobě cítím basákovo vyčítavý pohled. Střetnu se s ním pohledem a nedokážu odtrhnout oči. Chybí mi, to nemůžu popřít. Jenomže to tenkrát nešlo a nejde to ani teď.

"Takže..." začne Axl, aby trochu odlehčil atmosféru, ale jaksi neví, jak pokračovat. Slash do něj trošku šťouchne. Celé to vypadá jako roztomilé chlapecké gesto.

"Takže už bych asi měla jít." prohlásím a rychle se zvednu ze svého místa.
"Moc ráda jsem vás zase viděla, ale už mi pojede autobus." dodám, když už jsem skoro u průchodu na chodbu. Tam ještě naberu na rychlosti a ven prakticky vyběhnu. Autobus sice jede až za půl hodiny, nebo tak nějak, ale už nezvládnu ten nápor.

"Emily zastav." řekne až bolestně známý hlas.
"Tohle není fér."

"Ne. Není to fér. Není to fér vůči tobě ani vůči Eddiemu a já jsem jenom posranej sobec. Už to tak ale je." otočím se čelem k němu a ničí mě ho takhle lámat. Vidím mu to na očích.

"My dva jsme udělali chybu."

"Takže to celé byla chyba? Dobře. Tak měj hezký život." odseknu a vyrazím dál. Mám co dělat, abych zadržela slzy, co se mi derou do očí.

"Takhle jsem to nemyslel Em! Udělali jsme chybu, že jsme se domluvili na jedné noci. Ty se mnou možná už nechceš nic mít, ale dej mi aspoň šanci být s Eddem."
Když se ohlédnu za sebe stojí Duff na místě. Nejde za mnou, jenom se zoufale dívá na dítě v mém náručí. Nedokážu mu to udělat. Vrátím se o jeden krok zpátky k němu.

"Opravdu chceš být součástí jeho života? Protože jestli ne, tak se rovnou otoč. Nemůžeš být jenom taťka na zkoušku. Buď s ním budeš dokud budeš dýchat, nebo zmiz." pronesu pevně a jsem odhodlaná si za tím stát. V zájmu svého syna.
Našeho syna.

"Myslím to vážně."
Vytáhnu z tašky propisku a podám mu ji.

"Na. Napiš sem svoje číslo a já slibuju, že ti zavolám. Teď tohle všechno musím nějak vstřebat. Je toho moc. Přísahám, že se ti do týdne ozvu a domluvíme se. Souhlasíš?" zeptám se.

"Samozřejmě že souhlasím."
Usměje se. Chvilku mě napadne, že mi samým nadšením skočí okolo krku.
A trochu mě zamrzí, když to neudělá.