Just one night

24. KAPITOLA

Emily

"Dobré ráno." řeknu, když se probudím a podívám se na basáka. Ten už mě nějakou dobu pozoruje, poznám to na něm. Políbí mě zlehka na rty. Cítím jak jeho prsty jemně přejíždějí po křivce mého stále nahého těla. Přeběhne mi z toho mráz po zádech.
"Musím vyzvednout malého."

"Klidně tam zajedu, ale to ještě chvilku počká, ne?" nabídne se a přitulí se ke mně. Tohle bych vydržela celý den.
"Sice jsem se na něj včera těšil, ale dokázala si mi to vynahradit. Asi šestkrát." dodá ještě. Smějeme se na sebe, je to prostě krásný bezstarostný okamžik.

"Moc často bez něj nebývám. Vlastně jsem ho nechala poprvé doma, když jsme jeli na ten koncert. Cítím se divně, když vím, že není tady v domě. Že je někde daleko." řeknu a on mě stiskne pevněji.

"No, časem si budeš muset zvyknout. Než se naděješ začne chodit do školky." zasměje se McKagan a já na něj z legrace vytřeštím oči.

"Jenom přes moji mrtvolu." pronesu a posadím se.
"Mám hlad. Dáš si taky něco?" zeptám se.

"Dal bych si tebe." odpoví a čeká na mojí reakci. Ta představa je opravdu lákavá, ale já musím trochu normálně fungovat. A navíc jsem si poměrně jistá, že večer si ještě popřejeme dobrou noc.

"Ty seš ale nenasytnej." křiknu na něj z chodby a zabalená v dece, kterou jsem mu ukradla. Mířím si udělat kafe a něco k jídlu. On za mnou vyběhne a málem mě porazí na zem, když mě obejme zezadu a začne líbat na odhalenou kůži na rameni a posouvá se stále blíž ke krku.

"Máš pravdu. Jsem." zašeptá, odhodí deku a vysadí mě na kuchyňskou linku. Než stačím cokoli namítnout už si kleká na zem a hlavu boří mezi moje stehna.
Z pusy mi unikne jenom zasténání. Na nic víc se nevzmůžu.
A potom už jenom ležím na zádech, rukama ho tahám za vlasy, tisknu ho blíž k sobě, a křičím jeho jméno...

***

"Ahoj miláčku. Měl ses dobře u babičky s dědou?" zeptám se nemluvněte, když ho McKagan přiveze domů. Odměnou je mi úsměv. Celé moje srdce vždycky začne skákat radostí.
"Půjdeme se vykoupat." konstatuju. Duff se zarazí a otočí ke mě hlavu.

"Hele, mě si sprchu nenabídla." položí si ruce na hruď a tváří se uraženě. Dojdu k němu a políbím ho.

"Taky se na tebe jednou dostane." zasměju se a odnesu prcka do koupelny. Tam mu do dětské vany napustím vodu a už svlečeného ho do ní položím. V ruce svírá zelenou zombie kačenku, co jsem mu pořídila už bůhví kde. Ale zamlouvat se mi mnohem víc, než obyčejná žlutá. A Edovi zdá se taky. Koupu ho a přemýšlím. O spoustě věcí.
O včerejšku, který byl úžasný.
O tom, jak tohle všechno nakonec dopadne.
Doufám, že dobře. Ale stejně bych si měla začít hledat práci.

"Duffe!" zakřičím na něj a on přiběhne.

"Ano, kotě?" zeptá se a pozoruje nás. Při pohledu na syna se usměje.

"Myslíš, že by ses mohl poptat, jestli nepotřebujete fotografa? Abych byla upřímná, šetřila jsem si na foťák a už mám skoro dost. Potřebovala bych nějakou práci, do jeslí už se vrátit nehodlám." pronesu a on roztáhne rty do úsměvu ještě víc.

"Můžu se poptat, a večer na tebe čeká překvapení, jenom abys věděla." mrkne na mě.

"Jaký překvapení?" zeptám se.

"Dárek. Ale až večer."

"A kdybych tě nějak uplatila, dalo by se to urychlit?"
Podívám se na něj, jak nejsvůdněji dokážu. On si zakryje kalhoty rukou tam, kde má rozkrok.
Funguje to.

"Potvoro. Za tohle bych ti ho měl dát až zítra, ale budu hodný. A uplatit mě můžeš i tak."
Směju se. Eddie taky. Nejvyšší čas ho osušit o obléct.