Just one night

17. KAPITOLA

Emily

~

"Dala bych si ještě panáka." řeknu a Duff vstane. Užívám si pohled na jeho nahé tělo, když se vrací do postele i s flaškou vodky. Ne že bych ji měla ráda, ale očividně tady nic jiného není a mě už je docela jedno, co piju.

"Prosím, madam." pronese a lehne si vedle mě. Jeho kůže krásně hřeje, když se mě dotýká. Okamžitě zatoužím po dalším kole.

"Možná bych si dala ještě něco." zašeptám a všimnu si, jak se trošičku zachvěl. Nahne se ke mě a přitiskne svoje rty na moje. Pak se odtáhne. Přihne si z lahve a znovu se ke mě přisaje. Předá mi tekutinu, která nám stéká po bradě. Zasměju se, ale ústa od něj neodtrhnu.

"Co přesně by sis ještě dala?" zeptá se a dívá se mi do očí. Já sklopím pohled k jeho rozkroku a potom zpátky k němu. Vlezu si pod peřinu a přesunu se dolů. Vezmu ho do pusy a za odměnu už slyším jenom jeho vzdechy."
~

"Tak Emily, co si dáš?" zeptá se kytarista. Očividně jsem se trochu...zasnila?

"Danielse." odpovím a Duff vedle mě se ušklíbne. Zajímalo by mě, jestli se někdy tyhle vzpomínky vybaví i jemu. Doufám že ne. Objedná se celá flaška a potom se přesuneme k velkému stolu. Je tu až moc podobností.

"Co kdyby sis dneska večer sedla na klín mě, místo McKagana?" rozchechtá se Adler. Ostatní se snaží potlačit úsměv.

"Ne, díky. Do klína si sedám jenom atraktivním chlapům. A pro tvoji smůlu jsem ještě neoslepla." vrátím mu to a posadím se mezi Slashe a Duffa, kteří už smích neskrývají. Když ke mně doputuje láhev dám si tři pořádný loky. Nepřipadá v úvahu, že bych tenhle večer zůstala střízlivá. Jelikož ještě kojím, tak mám alkohol zakázáný, ale vzhledem k tomu, že Alice bude Eddieho stejně muset nakrmit z lahve, tak to ten prcek vydrží i zítra. Kolem už se začínají potulovat holky. Každá z nich se snaží nalepit na některého z členů. Proč mě tak bolí, když za Duffem přijde žena s blond vlasy, dlouhýma nohama, a on ji prostě odmítne. Bolí mě, že to nejspíš dělá kvůli mě. Ale při představě, že by ji nechal, aby si s ním užívala se mi dělá zle. Žárlím? Ne. Blbost.

"Jdu tancovat." oznámím jim, ale nikdo mi moc pozornosti nevěnuje. Vstanu a vydám se na plac, k ostatním lidem, kteří se vlní do rytmu hudby. Alkohol na mě začíná příjemně působit, a když mezi lidmi začne kolovat další flaška, s radostí si z ní přihnu. Začnu registrovat pohledy pár chlapů, a cítím se nepřekonatelná. Asi dva pánové mě pozvou na panáka. V obou případech ho do sebe kopnu a potom na ně vybalím, že mám malé dítě. Hodně rychle se stáhnou a já se nad tím skvělé bavím. Vrátím se k tanci a když mě někdo chytí zezadu za pas, nechám se a ani se neotočím. Asi minutu. Něco je mi na tom povědomé. Ten ne úplně příjemný dotek, ta vtíravá vůně...
Podívám se za sebe a spatřím George. Moje nepovedené rande, které mě zavedlo k basákovi.

"Ahoj Emily. Nečekal bych, že na tebe ještě někdy narazím. Proč si se už neozvala?" zakřičí na mě, abych ho přes hudbu slyšela.

"Víš...měla jsem toho trochu moc. No a teď mám malého syna." prohlásím, a doufám, že ho to odežene stejně jako ty chlapy před ním.

"Takže máš i přítele?" zeptá se. Podívám se za jeho záda na Duffa, který mě sleduje s vražedným výrazem v očích.

"Ano." zalžu.

"Takže tě bude hledat, když zmizíš?" položí další otázku.

"Což..." nestihnu doříct, protože mi hlavu přitiskne ke svému rameni. Nemůžu dýchat, nic nevidím, a ta ohavná vůně se mi zarývá do mozku. Je až moc silný na to, abych se z jeho sevření vymanila. Vím jenom, že mě táhne někam pryč. Tohle tady nikomu nepřijde divné, všichni jsou nalitý a musí si myslet, že se chystáme do postele. Pane bože. Co mi udělá? Co Eddie?!
V tu chvíli mě ale pustí. Zhluboka se nadechnu a zahlédnu ho těsně před tím, než dopadne na zem. Vedle mě stojí McKagan. Celý rudý vzteky.
Skočí po Georgeovi a začne ho mlátit hlava nehlava. Ten už se nedokáže ani moc bránit a já musím Duffa odtáhnout, aby ho nezabil.

"Duffe, to stačí! Má dost!" zařvu na něj a on vstane.

"Už jsme na něj zavolali plody. Hlídka je prý kousíček, kvůli koncertu a tomuhle baru. Měli by tu být za chvilku." řekne. A opravdu. Do baru vyjdou dva muži, od pohledu z nich vyzařuje autorita. Když uvidí George na zemi vymění si mezi sebou rychlí pohled.

"Vy jste volali?" zeptá se jeden z nich a dívá se na mě a McKagana.

"Jo. Vezměte si toho sráče sebou. Snažil se jí unést a já nevím, co ještě.."
Objasní jim basák situaci, ale stejně nás dva ještě vytáhnou ven, abychom jim celou událost ještě jednou popsali.
Nakonec vyjde najevo, že George je už půl roku hledáný za únosy a znásilňování. Dělá se mi špatně při představě, že by mě nechal někde v křoví. Pořád musím myslet na Eddieho. Když policie odjede zůstaneme stát venku. Představa že bych se do toho baru měla ještě vrátit mi není zrovna dvakrát příjemná.

"Hned se vrátím." prohodí a zmizí uvnitř. Není mi příjemné být tady venku sama. Ale kupodivu to se mnou neotřáslo tolik, jak by mělo. Mohlo být po mě, ale necítím se nějak jinak. Jenom trochu otřesená. O chvilku později se vrátí s flaškou v ruce, kterou mi beze slova podá. S radostí ji příjmu.
"Jsi v pohodě?"

"Jo. Jenom jsem se bála, co by bylo s Edem." vypadne ze mě a do očí mi vyhrknou slzy. Ta představa je tak hrozně děsivá. Nechám se od basáka obejmout. Cítím se bezpečně, když mě hladí po vlasech a pevně mě k sobě tiskne.

"Neboj. Už se to nestane. O to se postarám. Pojedeme domů." zašeptá. Tak moc mu chci věřit. Mávne na taxík, do kterého oba nastoupíme. Ještě se párkrát napiju a potom se na sedačce schoulím do klubíčka, hlavu položenou v Duffově klíně.
Víčka se mi samovolně zavírají.