Just one night

23. KAPITOLA

Duff

Konečně taxi zastaví před mým domem. Chtěl jsem jet mnohem dřív, ale chlapy hrozně zdržovali. Touha vidět Eddieho a Emily byla dost silná. Vsunu klíč do zámku a otevřu dveře. Vyspal jsem se docela dobře, měl jsem pro sebe celou pohodlnou postel. Příjemná změna. V domě je ticho. Což v tuhle hodinu nebývá obvyklé. Jsou tři odpoledne a to Ed obvyklé vyvádí na celé kolo.
Buď si chce hrát, přebalit, nakrmit, nebo prostě nemůže najít dudlík, co mu vypadl z pusy.
Třetí hodina je zkrátka velmi pestrá. Zdá se mi, že má ten prcek nějaký rozvrh, který zaručuje, aby se rodiče trápily tak akorát, ale aby ho pořád bezmezně milovali. Nejspíš je to tak trochu sadista. Sám pro sebe se usměju.

"Em?" zakřičím.

"Jsem v obýváku." dostanu odpověď, a tak jdu za ní.

"Jak to, že Eddie nevy...wou." řeknu jenom když jí uvidím. Stojí u pohovky a na sobě má moje triko, které jí slouží spíš jako mini šaty. Vlasy má rozpuštěné.
Ten pohled mě naprosto dostane, líbí se mi ji vidět v mém oblečení.
Odkašlu si.
"Eddie spí?" zeptám se, abych nemusel myslet na to, že tady přede mnou stojí takhle. V kalhotech mám najednou až moc těsno. A mám obavy, že je to i docela vidět. Ona mě propaluje pohledem, zdá se mi trochu nervózní.

"Ed je u tvých rodičů, až do zítřka." odpoví, ruce zatnuté v pěst. Udělá jeden malý krok vpřed.
"Duffe...pod tím trikem nic nemám." zašeptá, jako by nevěděla, jestli chce, abych to slyšel. Ale já slyšel až moc dobře. Podívám se jí do očí, naprosto zaskočený.
Dlouho se rozmýšlet nemusím.
Prakticky za ní vyběhnu, jednu ruku jí dám na tvář a druhou si jí ve stejný moment přitáhnu za pas k sobě. Okamžitě přitisknu svoje rty na její, je to jako dýchání. Jako něco přirozeného, ale zároveň úžasného. Ona mi položí dlaně na ramena a pořád přilepení na sobě nějak doklopítáme ke stěně.
Přesunu se k jejímu krku, přerývavě dýchá a slyším, jak divoce jí buší srdce. A kdybych ho neslyšel, dokázal bych si to domyslet. Moje dělá totiž to samé.

"Pravidlo dvě, co?" zasměju se, ale nepřestávám s děláním malého fialového flíčku.

"Na pravidlo dvě seru." vydechne a přitáhne si mojí hlavu zase k obličeji. Líbám jí jako by to mělo být naposled. Asi postřeh z našeho posledního šukání.
Jenomže tohle nebude jedna noc. Doufám.

"Jestli řekneš 'jenom jedna noc', tak okamžitě přestanu." odtáhnu se od ní. Je to dost nepříjemné.

"Neřeknu." usměje se. A to mi stačí. Přehodím si jí přes rameno a utíkám do ložnice, kde ji hodím do postele. Triko se jí vyhrne nahoru. Opravdu pod ním nic nemá. To mě naprosto omráčí.

"Takhle moc mě chceš?" škádlím ji. Ona si tričko zase stáhne, ale to ji úplně neprojde, protože ho z ní sundám celé a odhodím pryč. Přitlačím svůj pas k jejímu.

"Takhle moc mě chceš ty?" vrátí mi to a přejede rukou po mojí erekci. Na to by si mohla klidně vsadit. Líbám jí. Ona mi rozepne pásek. Máme pro sebe celý den. A celou noc. Luxus, který jsem nemyslel, že bych ještě někdy dostal.

"Chci tě od té noci. Od tý podělaný noci, kdy ses na mě usmála." zamumlám a ona vzdychne. Sáhnu jí dolů mezi nohy. Je celá mokrá. Hraju si s ní. Šílí z toho. A já šílím z ní.

Emily

Úplně jsem zapomněla jaké to s Duffem je. Ale teď se mi všechno vrací.

"Oproti mě máš až moc oblečení, řekla bych." zasměju se, jenomže to je trochu těžký, když mi to dole dělá rukou. Přivřu oči, je to tak příjemný...když v tom přestane. Podívám se na něj, jak se zvedá. Opřu se o lokty a dívám se na něj, mám nutkání se něčím zakrýt, ale vydržím to.
Sundá ze sebe triko, džíny, a nakonec konečně i boxerky. Snažím se nečervenat a dívat se mu do očí. Nevydržím to.
Usměje se.
Vleze zpátky za mnou a celou dobu mě pozoruje, jako hladový vlk svojí kořist.

"Lepší?" zeptá se, ale hned na to mě políbí a nedá mi možnost odpovědět.
Ano. Je to mnohem lepší.
A v tu chvíli do mě zajede. Vzdychnu a jednou rukou obejmu jeho záda, abych se přidržela. Druhou mu zamotám do vlasů, aby se nemohl odtáhnout.
Beru zpátky. Tohle je kurva mnohem lepší!
Tyčí se nade mnou, přiráží a já mu chodím naproti. Vzdychne a já při tom zvuku pocítím novou vlnu vzrušení. Je to sakra sexy.
Začnu nekontrolovatelně křičet a vzdychat, snažím se být potichu, jenomže tím to jenom zhorším. Sousedi si musí myslet, že se tady odehrává vražda.

"Už..." vykřiknu a v ten moment se udělám. Mám pocit, že padám, že padám přímo do nebe. McKagan zaryje prsty do mého stehna a vyvrcholí prakticky hned po mně.
Bože.
Jsem moc ráda, že ještě dlouho Eddiemu nebudu muset vysvětlovat, co za zvuky slyší z ložnice, a co tu s tatínkem děláme.
Lehne si vedle mě. Oba dva ležíme na zádech. Ani jeden nic neříkáme.
Byla tohle chyba?
Nevím.
To poznám až časem. Ale stejně jako před rokem, toho nelituju. A vím, že litovat nebudu.
Basák přes nás přehodí peřinu a hlavou se uvelebí na mojí hrudi. Velké ruce mě objímají a tisknou. Líbí se mi to.

"Chybělas mi." řekne. On mě taky. Chyběl mi tolikrát, že to nedokážu spočítat. V tolika okamžicích. Ale nejvíc asi, když jsem v nemocnici čekala až ze mě ten malý tvor vyleze. Tenkrát jsem byla v pokušení najít nějakým zázrakem jeho číslo a zavolat mu. Chtěla jsem mu říct, že spolu máme dítě, ale číslo jsem neměla. Říkala jsem si, že je to tak nejspíš dobře.
Ale teď se na sebe zlobím. Protože nikdy neuvidí ten zázrak. To, jak Ed přišel na svět. A zlobím se, že mě nemohl držet za ruku, když mi bylo mizerně.
Propletu si s ním prsty, jako kdybych to mohla nějak přenést do minulosti. Drbu ho v hustých blond vlasech a vdechuju jeho vůni.

"Chceš ještě ukázat, jak moc si chyběl ty mě?" zašeptám a on se na mě usměje.

"Ty víš, že to nikdy neodmítnu."