Just one night

20. KAPITOLA

Emily

Sedím v křesle a kojím malého. Upřímně by mi nevadilo, kdyby to byl místo něj Duff.
Moje fantazie se poslední dobou začala docela předvádět. Ale já se jí ani nějak nepokouším krotit. Teď je dole a nejspíš večeří. Možná bych mohla až malý usne jít do ložnice a zavolat ho, aby mi s něčím pomohl...
A pak by mi vlastně opravdu pomohl. Nevím proč najednou přemýšlím takhle, kdy se to tak rychle otočilo?
Myslím, že už jsem spíš moc vyčerpaná se mu bránit, protože ho taky chci. Děsně.

"Tvůj tatínek je zatraceně sexy. Jestli budeš po něm, tak budeš holkám lámat srdce. Ale prosím tě, hlídej se trošku víc než on." zašeptám svému synovi, který mi pomalu usíná v náručí, a já mu sloužím víc jako dudlík, než jako přísun potravy. Už je schopný se převalovat a začíná pomalu lézt. Když nad tím tak přemýšlím, jsem ráda, že McKagan uvidí jeho první krůčky. Nebo aspoň doufám. Minimálně o ně nepřijde úplně.
Asi po deseti minutách konečně zabere a já ho pomalu a opatrně položím do postýlky a do pusy mu strčím dudlík. Místo mě. Snad vydrží spát alespoň tři hodiny v kuse. Dojdu dolů, ale Duff tu není.

"Haló?" zavolám, ale odpovědi se mi nedostane. Vlastně ani nevím, proč jsem zklamaná. Co jsem čekala? Že tady na mě bude čekat s otevřenou náručí? Může mít spoustu jiných. Chci jít do ložnice, prevléknout se a jít spát, jenomže se otevřou vchodové dveře a do obýváku vejde basák. V rukou květiny.

"Byl jsem jenom pro dekorace." pronese, v obličeji trochu stydlivý výraz. V ruce drží květiny. Frézie.

"Moje oblíbené." podotknu.

"Já vím."
Dívá se na mě a touha mu skočit okolo krku se pořád zvyšuje. Ale ještě ne. Baví mě si s ním hrát. Usměju se dojdu k němu a vezmu kytky.

"Dám je do vázy." řeknu, ale když je chci vzít drží je pevně. Pustí je až po několika vteřinách očního kontaktu. Když se otočím usměju se. V žaludku mě lechtají motýlci.

"Už jsem hodný kluk?" zeptá se.

"Jsi na dobré cestě." odpovím a postavím vázu do obýváku na konferenční stolek. Hned mi to tady připadat útulnější. Ale všechna moje odvaha, kterou jsem měla, abych zavolala Duffa do ložnice se stihla ztratit stejně rychle, jako se objevila. Otočím se za McKaganem, který stojí konečně v normální vzdálenosti a neznervózňuje mě.
"Už si asi půjdu lehnout. Eddie se stejně tak za hodinu nebo dvě probudí. Když budu mít štěstí, tak za tři. Ale chci se trochu prospat." prohlásím.

"Dobře." pokýve hlavou.
Ale možná že špetka kuráže ve mně přece jenom zbyla. Dojdu až k němu a políbím ho na tvář.

"Dobrou noc, Duffe."
Oči má zavřené, ale slyším, jak se mu zrychlil dech. Mám co dělat, abych z místnosti nevyběhla. Jakmile za sebou zavřu dveře do ložnice, oddechnu si. Zbožňuju jeho vůni. Ale jenom tohle mi časem stačit rozhodně nebude.

***

Jak jsem prorokovala, Ed se probudil po dvou hodinách a půl. Přesně v jedenáct nula devět. Otráveně vstanu a dojdu k pokojíčku, dveře jsou však už otevřené a nad postýlkou se sklání basák.

"Klidně si jdi zase lehnout. Zkusím to." řekne a vezme naše dítě do náručí.

"S tvými schopnostmi nezavře pusu další dobrou hodinu." namítnu a popojdu blíž. Založím si ruce na prsou a čekám, až začne s utěšováním.

"Hele! Nepodceňuj mě." zatváří se ublíženě McKagan. Vzpomenu si na pusu na tvář a zadívám se jinam. Když po patnácti minutách malý pořád řve, seberu mu ho.

"Ukaž, nejspíš má hlad. Jdi si lehnout a já ho nakojím." řeknu a sednu si do křesla.

"Můžu tu zůstat? Nejde mi spát a...a rád bych to viděl. A nemyslím to nějak úchylně, jenom mi to prostě přijde...zajímavý." pronese a já to chvilku zvažuju.

"Dobře, ale nebudeš se dívat, dokud se nepřisaje."

"Je tu tma."

"Já vím moc dobře, že na tyhle věci máš noční vidění." odseknu a podívám se na něj. Zasměje se, ale dá si ruku přes oči. To mi asi bude muset stačit. Naštěstí se Eddie přisaje prakticky okamžitě.
"Můžeš." zašeptám a užívám si basákovo zaujatý výraz, když si sedá na podlahu do tureckého sedu. Připadá mi to, jako by byl dítě a já mu předčítala pohádku.

"Vypadáte krásně. Až to bolí." zašeptá a mě po tváři splyne jedna tichá slza.