Just one night

11. KAPITOLA

Duff

Už jsou to tři dny, co jsem Emily nabídl, aby u mě začala bydlet. Nemám žádný postranní úmysly, i když musím být upřímný, že mě nějaký věci napadli. Třeba že až se spolu budeme koukat na televizi, nebo se potkáme v kuchyni, tak bych ji prostě...ne. Tohle nepůjde. Ona už se mnou očividně skončila, minimálně v tomhle smyslu, ale když jsem za ní byl... Můj bože. Ty její krásný rty, jako by mě přímo lákaly, abych si s nimi hrál, abych o ně pečoval.
Jestli takhle budu přemýšlet dál, tak se asi zblázním.
V hlavě mi běží spousta myšlenek, jenže jedna převyšuje všechny ostatní. Em dneska přijde. Ke mně. S Eddiem. Prý se ještě definitivně nerozhodla, ale chce se jít alespoň podívat, kde by její syn mohl vyrůstat. Na jednu stranu se cítím trochu uraženej, že nepřijde jenom kvůli mě. Na druhou stranu to sakra chápu. Je to dobrá máma a chce pro našeho syna to nejlepší. I kdyby to znamenalo, že mou nabídku odmítne. Zazvoní zvonek.
Připadám si jako pes, když doběhnu ke dveřím a možná až s velkým nadšením je otevřu. Stojí tam matka mého syna s Eddiem v náručí. Má na sobě světle zelené šaty dlouhé až na zem, vlasy rozpuštěné. Vypadá jako víla. Mám co dělat, abych se při představách, co všechno bych s ní dělal nezačal červenat.

"Pojď dál." pozvu ji a ona se na mě mírně pousměje. Jakmile vejde zarazí se. Rozhlédne se po domě, který je o dost větší než její byt.

"Kurva." vydechne a otočí se na mě.
"Neřekl si mi, že bydlíš v tak velkým baráku."

"Změnilo by to něco?" zeptám se a ona se zamyslí.

"Možná."
Věnuje mi další úsměv a já mám chuť si ho vyfotit a schovat.

"Takže...co na to říkáš?" zeptám se, protože mám pocit, že už to nevydržím. Tři dny jsem je neviděl. Je to jako bych měl absťák. Eddie se začne zničehonic nekontrolovatelně smát. Doufám že je to dobré znamení.

"Pokud to má fungovat chci mít nějaká pravidla. Zaprvé, bude to jenom na zkoušku. Dva měsíce a potom se rozhodnu, jak dál."
Přikývnu.
"Zadruhé, mezi námi nic nebude. Nebudeš nic zkoušet."
Tváří se přísně, jako učitelka ve škole. Trochu mě to vzrušuje, což je naprosto špatně, vzhledem k tomu, co právě řekla.

"Ale no tak, to mi přece nemůžeš udělat." pronesu jako vtip, ale myslím to vážně. Pro moje potěšení se začervená.

"Zatřetí, budeš pomáhat. Budeš na Eddieho přispívat, budeš ho hlídat, když budeš mít volno a já si seženu práci."

"To je samozřejmost. Ale vždyť máš práci."

"Nemám ráda děti. Kromě tohohle malýho." řekne a pošimrá syna na nosánku, načež si pšíkne. Nic sladšího jsem v životě neviděl.

"Moment...takže to znamená ano?" zeptám se plný očekávání.

"Ano. Ale jenom na zkoušku, na to nezapomeň." řekne, ale to už jí obejmu a pevně přitisknu k sobě. Chvilku je zaražená, ale nakonec se trošku uvolní.

"Děkuju." zašeptám jí do ucha. Zachvěje se. Odtáhnu se od ní a mám jasno. Na pravidlo dvě seru. Vezmu si od ní Eda do náručí a zírám na něj.
"Tak co kámo? Zařídíme ti pokojíček?" zeptám se ho a Em se na mě ohromeně podívá.

"Pokojíček?"

"No, pokud tenhle pokus nevyjde, tak bych stejně rád střídavou péči. Je tu jeden nevyužitý pokoj. Tenhle dům jsem koupil pro případ, že...že bych se chtěl usadit." usměju se, protože mi dochází, že jsem sakra génius.