Just one night

28. KAPITOLA

Duff

Je sedm hodin ráno a já mám sraz s kapelou. Jedeme do Salt Lake City a tíží mě, že nejede i Em. Jsem ochotný pochopit, že je na tom teď zle. Ne, nejsem ochotný, já to naprosto chápu, ale to neznamená, že se musí chovat takhle. Nechci aby se mě stranila, a aby mi znovu odepřela Eda.
Chtěl bych jí zase zavolat, ale vím, že by mi to stejně nezvedla. Včera jsem přestal jenom kvůli Edwardovi. Není lehké ho utěšit, když se do toho pořádně opře.
Jsem smutný, jsem naštvaný, jsem vystrašený.
Stejně ovšem musím na vystoupení.
Ostatní členové poznají, že se něco děje, ale nic neříkají.

"Zvládneš to?" zeptá se mě Izzy těsně před tím než nastoupíme do letadla. Přikývnu.

***

Zvládnu odehrát koncert, ale na fanoušky se bohužel soustředit nedokážu. Žádný z nich si toho doufám nevšimnul.
Asi dvakrát mi ujela ruka a já stiskl špatnou strunu, nebylo to tak hrozné, jenomže to stejně znamená, že si musím dát svůj osobní život dohromady, abych zvládal i ten pracovní.

"Jdeme kalit?" zeptá se Adler. Všichni až na mě souhlasí.

"Co se děje brácho?" ozve se Slash. Oni jsou jako moje rodina, možná by mi dokázali poradit.

"Jde o Emily. Chlapy musíte mi slíbit, že tohle udržíte v tajnosti."
Všichni přikývnou a vymění si znepokojené pohledy.
"V noci k nám někdo volal, vzala to Em. Byl to asi někdo z nemocnice, nebo od policie, zkrátka jí řekli, že její rodiče měli autonehodu. Nepřežili to."
V jejich tvářích vidím lítost a zároveň zmatek.
"Eddie brečel, tak jsem jí řekl, že se půjdeme projet a koupíme nějaký víno a tak. Před obchodem jsem potkal nějakou ženskou, která tvrdila, že jsme se spolu líbali v Portlandu. Vím, že něco takového jste mi ráno říkali. Měla nějaký kecy, že by to chtěla dokončit, a tak ji Emily dala facku."
Axl se trošičku pousměje, jakoby si tu scénu v hlavě představoval.
"Řekl jsem Em, že to nebylo nutný, že bych si poradil, ale nějak to nevzlala a pohádali jsme se. Chtěla odvést k sobě do bytu a Ed je s ní. Nevím, co mám dělat."
Ostatní se na mě koukají s nejistými výrazy. Ani jeden nemá tu správnou radu.

"Jeď za ní. Hned. Je jedno jak se dostaneš k ní do bytu, klidně vykopni dveře, ale myslím, že tě teď potřebuje. Všechno jí vysvětli. Drž ji tak, aby musela poslouchat, a když to nepomůže, tak se ptej na radu někoho jiného." pronese Izzy a já mu věnuju úsměv.
Vždycky zodpovědný a vždycky moudrý. Alespoň nejvíc z nás všech. Mám ho rád, je to dobrej chlap. Už by si taky mohl najít nějakou ženskou. Tipoval bych ho na nějakou barmanku, co si dodělává diplom.

"Mám v plánu letět domů. Nejspíš se u ní fakt zastavím." řeknu a rozloučím se s nimi. Vydám se jiným směrem a volám manažerovi, jestli by mi dokázal takhle narychlo zařídit letenku domů a mám štěstí. Poslední tři volná místa v letadle, které odlétá za hodinu. Na letišti budu tak za půl.
Přemýšlím jak udělat, aby si mě musela vyslechnout.
Všechno tohle mi připomíná tu osudnou noc. Nelíbí se mi to. Nechci aby to dopadlo stejně. Ale jednou věcí jsem si jistý.
Znovu ji ztratit nehodlám.