Just one night

30. KAPITOLA

O 4 roky později

Emily

"Mami, vy s tatínkem mi děláte brášku?" zeptá se Eddie, když přiběhne do kuchyně, kde mě Duff líbá. Oddělíme se od sebe a podíváme se na syna. Zasměju se.

"Ne zlatíčko, jakpak si na to přišel?" zeptám se ho a vysadím na kuchyňskou linku. McKagan si zkříží ruce na prsou.

"Ronnie říkal, že když jsou dospělí moc blízko u sebe a mají spojené rty, tak se za nějaký čas narodí miminko." odpoví chlapeček. Tak hrozně rychle vyrostl. Pamatuji si jeho první krůčky. Bylo to pár dní potom, co jsme se s Duffem usmířili po naší malé hádce.

~
"Zlato! Zlato! Rychle, Eddie chodí!" Slyším z obýváku a okamžitě položím nůž. Běžím z kuchyně a opravdu. Edward stojí na svých malých nožičkách a dělá jeden pomalý a nejistý krok za druhým, až dojde do basákova náručí. Směje se. Všichni se smějeme a mě se v očích odráží slzy.

"Náš šikovný chlapeček." zašeptám a políbím ho na vršek hlavy.
~

"Tohle ti řekl Ronnie?" ozve se Duff a já slyším, jak se snaží potlačit smích. Ronnie je Edwardovo kamarád ze školky. Ed kývne hlavou a seskočí z linky. Utíká pryč, nejspíš si jde hrát. Zavrtím nad tím hlavou a zezadu mě obejmout dvě silné paže. Zakloním hlavu tak, abych ležela na McKaganovo rameni.
"Možná to není tak špatný nápad." zašeptá tak, jakoby skoro ani nechtěl, abych to slyšela. Prudce se otočím.

"Ty chceš další dítě?" vyhrknu, naprosto překvapená. Pokrčí rameny, usměje se. Stále mě objímá.

"Už jsem nad tím přemýšlel i dřív, jenže si nejsem jistý, jestli bys to chtěla i ty. Chtěl bych to zkusit ještě jednou. Pořádně. Se vším všudy. Taky je tady fakt, že mě hrozně baví výrobní proces. Chci tě držet za ruku až budeš ten zázrak přivádět na svět." řekne a jakoby to potvrzoval vezme mou dlaň do své a políbí ji na hřbet. Mlčím.

"Nech mě si to chvilku rozmyslet, ano? Promluvíme si o tom večer." odpovím nakonec. Kývne a odejde za Eddiem. Pravda je, že jsem nad dalším dítětem přemýšlela taky. Už teď vím, že večer mluvit nebudeme. Až syn usne, bude na Duffa v ložnici čekat jedno nahé překvapení.

O rok později

McKagan s Edwardem, který se ho drží za ruku, vstoupí dovnitř nemocničního pokoje. Basák byl malého vyzvednout u svých rodičů hned po porodu. Držel mě za ruku, jak slíbil. Byl tam celou dobu a brečel, když uviděl svoje další dítě. Pořád jsem ještě unavená.
Ed už ale vlastně není malý. Je mu šest a už chodí do první třídy. Je to jako bych jenom mrkla a on se proměnil ve velkého kluka. A k tomu všemu teď nové miminko. Moje milované miminko. Naše dcera.
Chvilku trvalo, než se mi povedlo otěhotnět, ale snažili jsme se opravdu usilovně a kdykoli to jen šlo.

~
"Dobře, pokud by byl kluk Eddie, tak co jméno pro holku. To už máte taky vymyšlené madam?" zeptá se Duff.

"Ne, u holky žádné oblíbené jméno nemám." odpovím popravdě.

"Mě se líbí Megan."

"Megan. Meg. To je hezké. Fajn. Ale teď už nechci mluvit." políbím ho.
~

"Jak ti je lásko?"
Nakloní se ke mě basák a políbí na čelo.

"Už líp." usměju se na něj a věnuju pozornost synovi, který kouká na miminko vedle mojí postele. Vyloženě zírá. Fascinovaný.
"To je tvoje sestřička. Megan. Co na ní říkáš?"

"Není to kluk. Je malá. A pomačkaná. Ale až trochu vyroste bude moc hezká. Líbí se mi, i když to není bráška." dívá se na ní dál a ani neví, jak moc mě hřeje u srdce, když o tom málem drobečku takhle mluví. Báli jsme se, že bude žárlit, že o sourozence nebude stát, ale obavy byly očividně zbytečné.

"Pojď sem a obejmi mě." řeknu mu, ale poslechnou mě oba mí kluci. Je mi tak krásně. Směju se a u toho brečím.

"Mami, ty si smutná?" zeptá se Eddie.

"Ne, zlatíčko, jsem jenom moc šťastná." odpovím mu a Duff mě dlouze políbí. Ed nesnáší se na to dívat a tak se vrátí k boxu se sestřičkou.

"Jak dlouho potrvá než budeme znovu moct...ty víš." zeptá se basák a hodí rychlím pohledem po dětech, aby se ujistil, že nic neslyšeli. Ne, že by Megan mohla vědět o co jde.

"Šest týdnů." odpovím a on se na mě podívá jako bych se zbláznila.

"To nevydržím." zakňourá. Pak mě znovu políbí.
"Miluju tě." řekne.

"Miluju tě." řeknu zpátky.

"Miluju tě." řekne Edward a kouká při tom na Megan.
"A neboj, na tyhle věci si zvykneš. Dělají je pořád." zašeptá sestřičce. Zase se mi chce brečet, ale vydržím to.

Nikdy bych nečekala, že se z jedné noci stane tohle. Celý můj život. Můj krásný život. Jsem fotografka. Jsem máma. Jsem Duffova.
Jsem.