Just one night

14. KAPITOLA

Duff

"Duffe, můžeš se jít podívat!"
Zakřičí Emily z pokojíčku, který jsem jí nechal na starost. Před dvěma dny jsem ho vymaloval super modrou barvou. Jsem si jistej, že ta červená bude vypadat skvěle. Zvlášť když bude od Em. Má talent. Na všechno. Ale hlavně má talent na to usadit se mi v hlavě a už se z ní nenechat odstranit. Chtěl bych jí toho říct tolik, ale nemůžu. Nemůžu riskovat, že si to rozmyslí a odnese ode mě našeho syna.

"Tak co prcku, jdeme se podívat?" zeptám se Eddieho a ten se v mojí náruči jenom zavrtí.
"Páni." vydechnu když vejdu do pokoje. Je to přesně takové jaké jsem čekal. Perfektní. Stejně jako autorka.

"Tak co? Myslíš, že je to dobrý?" zeptá se, jako by ten pokoj ještě neviděla.

"Je to úžasný. Myslím, že až malej trochu povyroste, tak si to zamiluje." oznámím jí. Usměje se. Je krásná. Škoda že je Eddie spíš po mě. Zatím. Doufám, že až trochu povyroste uvidím v něm i maminku.
"Můžu se tě na něco zeptat?"

"Můžeš." odpoví po chvilce, jakoby se bála.

"Proč si to všechno musela zvládat sama. Myslím tím, co rodiče? Ty si jim to neřekla, nebo?"
Nevím, jestli mám vůbec právo se na to ptát. Ale rychleji mluvím než myslím. Zatváří se až bolestně. Lituju, že jsem vůbec něco řekl.

"No...já jim to řekla. Ale nevzali to zrovna dobře. Víš, to že čekám dítě s neznámým chlapem a nemám v plánu mu o tom říct...
Prostě přerušili kontakt. Odstřihli mě." pronese.
Až doteď jsem si pořádně neuvědomil, co jsem způsobil. Možná že mi to neřekla, ale to já jí to udělal. Několikrát, abych byl přesný, ale to sem teď nepatří.

"Já...to je mi líto. Nevím, co na to říct."
Udělám k ní krok blíž. Chci ji obejmout, chci jí políbit, chci ji utěšit. Ale ona rychle projde kolem mě.

"To je v pohodě." řekne a slyším, jak se zavřeli dveře do ložnice. Momentálně jejího pokoje. Položím Eddieho do postýlky. Usmívá se na mě a já ho za odměnu pošimrám na bříšku.

"Tatínek je trochu nemehlo, takže tady teď hezky čekej a nezlob. Musím za maminkou." promluvím k němu a vydám se za Em. Zaklepu, ale žádnou odpověď nedostanu. Stejně otevřu a sednu si na postel vedle tiše plačící Emily. Leží ke mě zády.
"Omlouvám se, nechtěl jsem tě rozplakat."
Položím jí ruku na rameno. Cukne sebou, ale neodtáhne se. A tak ji tam nechám.

"Ty za to nemůžeš, jenom jsem si na to už dlouho nevzpomněla. Stejně, je to jejich chyba. Nikdy nepoznají svého úžasného vnoučka. Nelíbilo se jim, že bych byla svobodná matka. Jsou hodně...tradiční, řekněme." pronese a dech se jí zklidní. Bydlí tu už týden. Čas s nimi utíká až moc rychle. Snažím si Eda užívat co nejvíc to jde, ale stejně se mi zdá, že to nestačí. Taky musí být někdy s Emily. Je to těžký, ale zároveň úžasný. Tak rychle jsem si na něj zvyknul, že mi to ani nepřipadá možné.

"Teď už na to nejsi sama. Třeba že kdyby si jim zavolala a vysvětlila jim to, tak by se uklidnili." zkusím to, ale ona rázně zavrtí hlavou.

"Ty je neznáš. Názory nemění."

"Hele, víš že dneska máme koncert. Říkal jsem ti o tom. Potřebuješ si odpočinout. Na chvilku vypnout. Co kdyby si šla? Dostanu tě do první řady. No a Eddieho může pohlídat moje máma. Bydlí asi hodinu a něco odtud. Může přijet a dohlídnout na něj. Stejně mě pořád otravuje s tím, kdy bude moct konečně zajít na návštěvu."
Navrhnu a ona se ke mně otočí. Jak to sakra dělá, že jí to sluší i teď. K téhle holce jsem si vypěstoval nezdravou závislost. Kurva. To není dobrý.

"Opravdu? Teda jako myslím, že by se o něj postarala? Ty si jí už o něm řekl?" najednou se směje.

"Bude nadšená. A volal jsem jí to hned druhý den, co jsem se to dozvěděl. Budu upřímný, nelíbilo se jí, že jsi mi to řekla tak pozdě, ale byla vděčná, že o něm už víme. Možná mě taky trochu obvinila, že jsem nezodpovědný a idiot. A taky by tě ráda poznala." pohladím jí po tváři a v duchu se modlím, aby to nebylo moc. Ale ona zůstane ležet přesně tam kde je.

"To by bylo fajn." odpoví a dívá se na mě. Pak se prudce zvedne.
"Pravidlo dvě."

"Chtěl jsem tě jenom utěšit." hajím se, i když oba dva moc dobře víme, že za tím dotekem toho bylo víc.

"U tebe nikdy nic není jen tak." usměje se a odejde do pokojíčku za Eddiem. A já jdu zavolat mámě. Když všechno dobře půjde, možná bych dneska mohl mít Em zase o něco blíž. Kéž by.