Just one night

7. KAPITOLA

Duff

Vrátím se za klukama dovnitř. Tohle se skutečně děje?

"Tak co?" zeptá se Axl, když mě uvidí.

"Už půl roku jsem táta." vydechnu. Posadím se a zavřu oči.

"A co budeš dělat?" zazní od Slashe.

"Přimíchám se k němu do života. Emily slíbila, že mi zavolá, a že se nějak domluvíme. Takže vás dva oficiálně prohlašuju za strejdy a opovažte se mu nalít první pivo beze mě." zasměju se. Pořád tomu nevěřím. Vždyť já jsem táta!
Když už o malým vím, tak se ho nehodlám jen tak vzdát. Ne, že bych byl někdy extra milovník dětí, ale tenhle klučina se zdá fajn. A navíc je můj. Nevím jak, ale to zjištění jako by mi naprogramovalo ho mít rád.
Bylo to devět měsíců, co si Emily sama procházela těhotenstvím, a šest měsíců, co musí Eda živit, šatit starat se o něj...
Ne že bych nevěřil, že by to nezvládla. Očividně je v pohodě, jenže to neznamená, že to bylo snadný. Snažil jsem se ji najít, ale po týdnu listování telefoním seznamem a několika neúspěšnými telefonáty jsem to vzdal. A když jsem jí dneska viděl, jako bych měl halucinace. Byla stejně krásná jako tu noc, ale něco v jejím pohledu mi říkalo, že jaksi dospěla. A setkání se s ní bylo jako vystřízlivět po nekonečné párty.

"Tohle je fakt divný. Kurva, chlape, když o tom tak přemýšlím, taky bych jednoho haranta chtěl, aspoň na víkend. Půjčíš mi ho někdy?" řekne Slash a já nedokážu rozeznat, jestli si ze mě dělá prdel, nebo to myslí vážně.

"Ses posral ne? Na to rovnou zapomeň. Ani psa bych ti nesvěřil." zasměju se, ale vím, že je to pravda. Ne, že bych mu nevěřil, ale nevěřím. Nevím jestli vydržím do Emilyina telefonátu, jenže budu muset. Musím.

***

Emily

Když přijedu domů mám dost. Jsem naprosto vyčerpaná a jediná pozitivní věc je, že Ed cestou usnul. Dojdu do ložnice, kde mám dětskou postýlku hned vedle své a položím do ní malého. Potichu se vyplížím ze dveří, které za sebou zavřu. Dojdu do obývacího pokoje a svezu se podél stěny k zemi. Začnu brečet a plíce nedokážou pobrat dost kyslíku, abych normálně dýchala a tak se zkusím uklidnit. Proč mě viděl? Proč mě oslovil? Proč jsem tenkrát ráno odešla bez rozloučení?
Nevím, co s touhle situací dělat. Nikdy jsem si ani nedovolila představovat, že bychom byli šťastná rodinka a pochybuji, že něco takového se stane.
Trochu se vydýchám a otřu si tváře. Tohle nějak vyřeším. Třeba ani dlouho nevydrží. Ale vypadal docela odhodlaně.
Začnu přemýšlet, jaké možnosti mám k dispozici. Mohl by chodit jednou týdně na návštěvy, dokud je Eddie takhle malý a časem si ho možná brát na víkendy k sobě? Jenomže o víkendech mívají s kapelou koncerty. A navíc lítají po turné. Určitě nebude mít čas, aby se staral o batole.
Chvilku to bude zkoušet, a pak se se mnou domluví, že mi zavolá, až bude mít čas se o svého synka na chvilku postarat. Nakonec volat přestane a já budu zase sama. Stačí chvilku vydržet tohle divadlo a bude po všem. To můžu zvládnout. Budu muset. Musím.