Don't lie to yourself! (CZ)

8.

Když dorazil domů, promáčenej skrz na skrz, v obýváku se ještě svítilo. I tak zamířil rovnou nahoru do svého pokoje. Jakmile však máma uslyšela schody, začala za ním volat jeho jménem. Ani tak se neotočil.

„Do prdele," zaklel a flákl do stolu, který byl nejblíž. Zajel si rukou do vlasů, ale v hlavě se mu vybavil ten moment, kdy tenhle pohyb Simon udělal Maxovi při jejich vášnivým objetí. Strhl ze sebe bundu a hodil ji někam za sebe.

„Dominiku!" uslyšel znova. Do pokoje mu vtrhla máma, uviděla svého zničeného, promočeného chlapečka a přišla k němu. Bez ptaní si ho vtáhla do náruče. Měl chuť se rozbrečet, přestože nevěděl proč. Je to tak lepší, namlouval si, bez Maxe mu bude líp.

„Co se stalo, zlato? Jednou tě pustíme někam se bavit a ty takhle šílíš?" narážela na minulý týden.  „Kde jsi to dneska byl? Ty jsi pil? Cítím z tebe alkohol. Je v tom nějaká holka?"

Ještě tohohle trochu.

Na tenhle rozhovor už neměl síly. Vztekal se sám na sebe, že si Maxe pustil k tělu.

„Mami...nic se nestalo, ano? Klid. Byl jsem s kámošem po práci na jednom pivku. Zmokl jsem a nemám náladu. Jsem unavenej. To je všechno," držel mámin obličej v rukách a díval se jí přitom do očí, jako by ji chtěl zhypnotizovat.

„Dobře chlapečku, kdyby se ale cokoliv dělo, řekni mi to," usmála se na něj vřele. Vybavil si moment, když Maxe uviděla poprvé a bodlo ho u srdce. Jeho máma ale jinak byla naprosto skvělá a on se snažil být jí dobrým synem, a přestože se ji svěřil se svými problémy už mockrát, nedokázal si představit, jak moc by ji zklamalo, kdyby o něm zjistila pravdu. Ani on sám to nezvládal.

„Spolehni se," souhlasil a pokusil se o náznak úsměvu. Pak se konečně z pokoje odebrala a zavřela za sebou dveře.

Dominik padl vyčerpáním na postel, ani se neobtěžoval sundat džíny. Nastavil si budík na zítřejší den. Čtvrtek, snad už to bude lepší. Nemohl se dočkat víkendu.

Max stál naproti němu a prohrábl si svoje černé husté vlasy. Pak uviděl svou ruku, která se zapletla do jeho vlasů a za zátylek si ho přitáhla blíž. Jejich těla se o sebe třela, všiml si, že na sobě nemají ani jeden tričko. Max si skousl ret a nahýbal se k polibku.

S prudkým nádechem se probudil. Rychle se na posteli posadil, než si uvědomil, že to byl jen sen. Cítil horkost ve tvářích a srdce mu zběsile bušilo. Také byl zpocený snad i na zadku, a tak usoudil, že potřebuje studenou sprchu. Bylo sedm ráno, takže měl poměrně dost času.

Když se umýval, snažil se tím spláchnout i všechny nemravné myšlenky na Maxe, které se mu honily hlavou. Čím víc se na něj snažil zapomenout, tím víc na něj myslel. Po sprše a vydatné snídani, kterou si připravil se zakoukal do zrcadla v pokoji.

Tmavě hnědé, naprosto obyčejné vlasy, světle modré oči a hubené tělo. To by byla ideální charakteristika Dominika Scherwooda. Prohrabal se skříní a zkusil změnit alespoň trošku svoji vizáž. Běžně nosil jednobarevné tričko, které bylo stejně o velikost větší, a na podobné báze to měl i s džíny. Většinou se mu nelíbilo, když jeho postava vynikala a stejně bylo náročné najít něco, co mu sedí.

Když dlouho hledal, vytáhl ze skříně šedé tričko s límečkem, které mu perfektně pasovalo, černé upnuté džíny, to doplnil hnědým páskem a k nim si natáhl i hnědé boty. Upravil si vlasy, aby mu všude netrčely, i když gel téměř nikdy nepoužíval a usmál se na sebe do zrcadla, alespoň že zuby má rovný. Byl se svou proměnou poměrně spokojený. Sáhl po batohu a nezapomněl ani na klíčky od auta, rozhodl se, že je načase svého fešáka projet.