Don't lie to yourself! (CZ)

9.

Dom se rozhodl, že na tuhle hodinu se už vykašle, zvlášť potom, co se stalo. Ještě teď mu zběsile bušilo srdce. Představoval si, jak by to dopadlo, kdyby neuhnul, kdyby zůstal přesně tam kde byl. Nikdy si víc nepřál někoho políbit, i když věděl, jak moc by to neměl chtít. Kdyby si jen mohl tu celou šarádu odpustit. Radši si objednal v bufetu velké kafe a napsal zprávu Tomovi, že se tu po vyučování sejdou a ať ho omluví.

Čekání na Toma bylo úmorný, horší však bylo to, co se mu honilo hlavou. „Čau, co se stalo? Vypadáš, jako bys právě viděl ducha," zasmál se Tom.

„Jen jsem zaspal," zalhal. Opravdu se s ním nechtěl bavit o tom, co ho trápí.

Celej zbytek dne měl náladu zkaženou, i když mu ji trochu vylepšila historka toho, jak požádal Klaudii, aby s ním šla na rande. Překvapivě mu to vyšlo. Myslel jen na Maxe, a přitom to bylo to jediné, čemu se musel vyvarovat.

K večeru, právě když dočítal jednu ze svých oblíbených knížek mu někdo zaťukal na dveře pokoje. Překvapilo ho, když vešla Elisabeth, tentokrát v sametové a opět velice průhledné košili a krátké sukni. Dokonce si všiml, že pod ní má až nebezpečně křiklavou podprsenku červené barvy. Srdce mu začalo bít o mnoho rychleji, ale to jen proto, že by si přál ji vidět hned odcházet.

„Co tu děláš?" zeptal se jí zmateně a rozhlížel se po svém pokoji, jako by hledal únikovou cestu. „Říkala jsem si, že tě najdu tady," zabouchla za sebou dveře a zamkla. Dominik úzkostlivě polkl. Když se otočila, nahodila ten svůj nechutně nevinný úsměv plný faleše.

„Tak jo, nevím, co od tohohle očekáváš, ale myslím, že není dobrý nápad abys tady byla. Jakože tady v tomhle domě. A taky se mi to teď úplně nehodí," její oči se propalovaly do těch Dominikovo.

„Hlupáčku, „zamrkala, „my dva," ukázala prstem na sebe samotnou a pak na něj, „se jednou vezmeme a budeme mít krásný děti."

Dominik na ní zíral jako kdyby spadla z višně a měl chuť vytočit číslo do blázince.

„Nebudu se tě ptát, kde jsi k takovému nápadu přišla, ale můžu tě ujistit," zavřel knížku a zvedl se z postele. Potom ji obešel a odemkl dveře, které rovnou otevřel. „že to se nikdy nestane," roztáhl paži a naznačil, že má vypadnout, než ji vyprovodí až ke hlavním dveřím. Místo toho, aby si naštvaně odkráčela postěžovat tatínkovi se jen samolibě usmála.

„To se ještě uvidí. Být tebou si dobře rozmyslím, jak se zachováš," pak opustila místnost.

Pátek ráno, víkend před ním, a druhý týden školy skoro za ním. Dneska se moc dobře nevyspal, zdáli se mu noční můry o Lise a Maxovi. Doufal, že ho sprcha trochu probere.

Došel ke školnímu bufetu a u paní, která se zřejmě vyspala stejně dobře jako on, si objednal kávu a něco k snědku. Než to snědl, dorazil k němu Tommy natěšenej jako blecha na svoje první rande s Klaudií. Dominika napadlo, že si asi někde musela vypálit oči nebo si z něj chce jen utahovat. Pro dobra Toma ale doufal, že se plete. Chvíli se jen tak bezvýznamně bavili, až mu najednou pípl telefon. Esemeska.

Za 5 minut vedle školy. Potřebuju tě! M. M.

Za dvacet minut mělo začít další vyučování. Nemůže si dovolit, aby ho propásl. Přesto se ale neubránil zvědavosti, co po něm Max může chtít. Nebyl si ani jistý, jestli ho chtěl vidět. Poslední setkání nedopadlo zrovna podle plánů. Nemohl si ale pomoct.  Opravdu byl za pět minut za uličkou, kde, kdyby ho někdo zabil, asi by ho tam nikdy nenašli. Max se opíral – už oblečenej o zeď.

„Chtěl jsi se mnou mluvit?" zeptal se Dom, když k němu došel. Snažil se vypadat, že je mu naprosto ukradenej, a tak si pohotově zastrčil ruce do kapes.