Don't lie to yourself! (CZ)

37.

Všiml si vycházejícího slunce, což znamenalo, že už chvíli spali. Najednou se v jeho společnosti cítil v bezpečí. Dovolil si vyhrnout mu tričko a pohladit ho na svalnatým břiše pod ním, což Domovi opět způsobilo motýlky. Max spokojeně zamručel z těch příjemných dotyků. Chtěl se přivést na jiné myšlenky a s Maxem vedle sebe to nebyl žádný problém. Přejížděl rukou sem a tam, až se odvážil svou ruku posunout nenápadně níž. 

„Je brzy, spi..." ani nerozlepil oči. Domovo ruka zůstala položená na jeho pupíku, prsty ho tam jemně škrábal, hlavu měl přitom položenou na jeho rameni. Políbil ho na něj a jednu z nohou si přehodil přes tu jeho. Max vypadal velice spokojeně.

„Fakt mě dokáže vzrušit jenom tahle poloha?" postěžoval si Max po chvilce ležící na zádech. Dominik se pousmál. 

„Opravdu?" se vší odvahou kterou měl, sjel Dom svou rukou až k lemu spodního prádla. Palcem přejel po částí pod ním až ucítil lehké ochlupení. Z Maxovo úst se ozvalo ochraptěné zasténání. Dom byl odvážnější než obvykle, jelikož jejich těla byla schovaná pod peřinou.

Začal se ho tam tedy dotýkat, pohybovat rukou, zatímco Max si opravdu uměl vychutnávat tyhle pocity, jeho oči byly zavřené, hlava zakloněná a bez jakýchkoliv námitek se nechal od Doma uspokojovat. Dokázal přitom ovládat své steny a potlačovat je na pouze slabé oddychování. Celý včerejšek se mu snažil dát najevo že to co řekl myslí vážně a hodlal v tom pokračovat.

Znovu se probudili až když slunce bylo vysoko.

„Dobré ráno," uslyšel po chvilce vedle sebe a ucítil, jak přes něj Max přehodil svou ruku a přitiskl hlavu k jeho ramenu. Byl rád, že se mu ještě podařilo usnout, díky tomu se teď cítil poměrně vyspalej. 

„Co říkáš, že bychom si zašli na snídani?" zeptal se ho už probranej Dominik. 

„To zní dobře," souhlasil. 

„Ale..." otevřel konečně oči Max a hodil po něm nezbedný výraz. „Nick s Elenou jeli za svými rodinami a vrátí se až někdy odpoledne. Takže tu jsme úplně sami. A mám takový pocit, že ti něco dlužím."

„Ou," okomentoval to Dom nečekaně.

„Přesně tak, ou..." svým tělem se vyhoupl nad Doma a bez otálení ho dlouze políbil. 

„A co tedy navrhuješ?" zeptal se ho Dom s rukama položenýma na Maxovo pažích, ale odpověď mu byla předem jasná. I když ho celá ta situace naprosto vzrušovala, část podvědomí bylo stále trošku v nejistotě. 

„Nejdřív tě chci zbavit zbytku oblečení," v ten moment se natáhl po jeho tričku a přetáhl mu ho přes hlavu. 

„Možná bychom se měli jít prostě nasnídat,"provokoval.

„Ne, chci něco zkusit, ale nechci být zastavenej," myslel to vážně.

  Něco zkusit? 

„Proč bych tě měl zastavovat?" tyhle jeho slova ho trošku vyděsila. Dom doufal, že nebude svého rozhodnutí o chvíli později litovat. Ale kdo by ho nechtěl 24/7. 

„Jsem jen tvůj a slibuju, že tě nezastavím. Věřím ti." 

A hlavně už asi není nic, čím bys mě po naší společné noci v hotelu dokázal překvapit.

Ruku přiložil k jeho tváři, na které se rozlil úsměv a odhalil ďolíčky. Opravdu mu věřil, jenže nemohl vědět, co se v té jeho roztomilé palici tvoří za plány.

Max se sklonil a Dominika políbil. Hladili se po tělech a jen o chvilku později se i Maxovo tričko vyskytlo vedle postele. Když se Max dotkl lemu jeho spodního prádla, Dom toužebně zavzdychal. Max ale sjel na jeho zadek, který v dlani pevně zmáčkl. Zatoulal se svou rukou i pod ně mezitím co drtil jeho rty. S tím by neměl nejmenší problém, ale zarazil se, když jeho ruka přejela po vnitřní straně jeho půlky, až se jeden z prstů dotkl jeho otvoru. Automaticky ucukl a pokusil se svým tělem oddálit. Ve tváři se mu objevil náznak zamračení, když ani po velice nápadném vzdálení se ho na tom místě nepřestal dotýkat.