Don't lie to yourself! (CZ)

45.

První výhru si vysloužil s poměrně velkým náskokem Dominik - skoro jako vždycky. Věděl, že Max nemá šanci aby ho porazil. 

„Tohle není fér," postěžoval si Max.

„Já ti to říkal," zašklebil se na něj.

Při druhém závodu se Dom chtěl soustředit ještě víc a když se blížili k poslední zatáčce a byli do hry naprosto zažraní, Max Domovi drkl do ruky.

„Hej! Ty podvádíš!" díky tomu tohle kolo patřilo Maxovi. Ten se na něj zazubil.

„Nebavili jsme se o tom jak vyhraju." 

„Dobře, chceš na to jít takhle, máš to mít!"

Poslední kolo patřilo Domovi a také díky tomu nadšeně vykřikl, jako by koukali na fotbal a jejich oblíbený tým právě vyhrál pohár.

„Okay, tady ho máš," přetáhl si přes hlavu tričko a podal ho Domovi do ruky. Cítil z něj jeho kořeněnou voňavku i bez toho, aby si ho přiložil k obličeji. Vítězoslavně se zasmál.

„Nemělo by být i tohle proti pravidlům?" poukázal na jeho vypracované břišní svaly a velké ruce.

„Mlč a hraj," oznámil ostře, až Dom povytáhl obočí. Jelikož Domovo soustředěnost díky Maxovo odhalené hrudi o dost klesla, další dvě kola po sobě vyhrál Max.

Dom si hlasitě povzdechl a opřel se o pohovku. Než se ale nadál, měl Maxe na klíně.

„Co to děláš?!" vyjekl.

„Oh, neboj se, jen si beru co jsem vyhrál," šeptl a sáhl mu po lemu trička. Pomalu ho zvedal, až skončilo vedle nich na gauči. Nemohl si pomoct a přejel prsty po jeho hubeném těle pod ním.  Dom vzrušením pootevřel rty a v rozkroku mu příjemně zatrnulo.

„Hrajeme dál?" zamručel Dom, i když měl oči připnuté na Maxovo rtech. Trošku doufal, že mu odpoví něco jiného. Ten se po téhle větě vrátil zpátky na svoje původní místo vedle něj.

„Ale jistě," odvětil pak.

Další kola byla napínavá a první zvítězil Max, druhé Dom a třetí, zase Max. Dom měl na sobě pouze kraťasy a opět mu trvalo, než si je doopravdy sundal. Do tváří se mu hrnula červená barva.

„Takhle ti to sluší," pochválil ho Max. Venku už byla tma. Dom se snažil soustředit na televizi, ale jakmile ucítil Maxovu ruku na svém stehně, která ho hladila, se zadrhlým dechem se k němu otočil. Bez jiných okolků pomalu ale jistě tvrdl a bylo jasné, že si toho Max brzy všimne. Bylo náročný zakrýt, co s ním dělal.

„Myslím, že jsme dohráli," zašeptal a rukou vyjel po jeho stehně výš. Dom vzrušeně vydechl a nechal, aby mu přejel rukou po rozkroku. Pevně skousl svůj ret mezi zuby, když jedním hladkým pohybem Max strčil ruku pod poslední část jeho oblečení. Z Domovo úst zaznělo hlasitý vzdych, když ruku rozpohyboval.

„Polib mě," vyřkl Dom zoufale. Sám se držel totiž zuby nehty, aby po svém polonahém příteli nevyjel už o pár kol dřív. Už to bylo dlouho, co se jim to podařilo dotáhnout do konce.

„S radostí," vášnivě přitiskl rty na ty Domovo a než se nadál, měl jeho jazyk v puse. Drsně se domáhal svých práv a Dom to nikdy nechtěl tak jako teď. 

„Neměli bychom," snažil se oddělit alespoň kousíček od hladového Maxe, „se přesunout do pokoje?"

Při náročné cestě, kterou doprovázelo líbání a zastavování na každém rohu se nakonec dostali do ložnice, kde za nimi Max rázně zabouchl dveře, pak Doma popostrčil do postele a okamžitě ho následoval. Zatímco Dom měl zaklesnuté ruce v jeho vlasech, Max sjel k jeho krku, který začal hravě sát a líbat, až Dom slastně zakňoural. Domovo srdce zběsile bušilo a Maxovo ruce zkoumaly každičký coul jeho těla.