Don't lie to yourself! (CZ)

14.

Večer si vytáhl svůj skicák a nemohl si pomoct. Ruka mu sama od sebe začala kreslit obrys hlavy a vlasů postavených do pozoru. Byly tmavé jako noc, a přestože kreslil tužkou, když načrtával oči, představoval si tu jiskřičku, která v nich často svítila. Zabrněl mu telefon a srdce mu poskočilo, když se tam objevila zpráva od Maxe.

 Podívej se z okna. 

Místo toho ale vyběhl jen v tričku a kraťasech před dům, přestože ho Max ještě před pár hodinami vyhodil z jeho bytu s pěkně rozzlobeným výrazem ve tváři. Dominik vypadal šťastněji, než původně plánoval. Chtěl být trošku vážnej a tajemnej a nedat najevo, jak moc je rád, že přišel. Díval se do očí Maxovi, kterému už zase zářily zlatavým odstínem. Max sklopil zrak a nadechl se. 

„Můžeme si promluvit?"

 Dom přikývl. „Pojď nahoru," pozval ho. V hlavě mu sice utkvěla myšlenka na Simona sápající se po Maxovi, ale snažil se ji bleskurychle zahnat.

„Dobrý den, zdravím paní Scherwoodová," pozdravil slušně Max, ale Dom co nejrychleji převzal režii.

,,Jdeme na chvíli nahoru, jen, děláme spolu projekt do školy," vykoktal jako správný puberťák, co se snaží zakrýt, že si vede do pokoje holku s kterou chce dělat bůhví co. 

„V sobotu?" pozastavila se nad tím máma a prohlédla si Maxe od hlavy až k patě. Pozornost upoutal hlavně jeho hnědý rozepnutý kabát a pod ním obyčejné tričko. Na nohou měl černé kalhoty a ty mu zdobily hnědý pásek. Vlasy už byly pečlivě postavené do pozoru. Dominik s Maxem se na sebe podívali a máma se rozhodla, že je nebude dál trápit.

„Jasný, běžte nahoru," kývla s podezíravým pohledem mamka a radši bez dalšího komentáře odešla zpátky k tátovi.

„O čem jsi chtěl mluvit," vyrušil ho Dom s rukama v kapsách.

„Nevím ani jestli tě to bude zajímat..." otočil se a pohlédl Domovi do očí. „Ale chci ti říct pravdu. Nic jsem se Simonem neměl. Byl tam, pozval jsem ho k sobě a pili jsme a pak jsme kouřili... ale bylo to asi moc silný," pod tlustou vrstvou Dominikovo emocí mohl Max zahlédnout smítko úsměvu. Ve skutečnosti se mu ulevilo o dost víc, než dával najevo. Jako by mu spadl obrovský kámen ze srdce.

„Ale všechno to mělo svůj důvod. Přistoupil na dohodu. Mýho tátu nechají být a já jim to všechno do koruny splatím. Táta by se takhle neměl snad už dostat do žádných průšvihů. Ptal jsem se ho i na to, jestli neví něco o tom vloupání a nevím, jestli kecal, ale nic jsem z něj nedostal."

„Proč by to dělali? Jen z dobrého srdce?"

„Možná můj šarm?" zasmál se až příliš hlasitě na to, aby mu to uvěřil.

„No, každopádně je to poměrně dobrá zpráva," vydechl Dom nakonec.

„Jo, jo to je," Max si olízl rty, které mu z dnešního počasí popraskaly. „a co ta holka, která vtrhla ke mně domů a nařkla tě... no však víš."

„Je hrozná, ale nechci způsobit skandál, takže to teď asi vypadá, že s ní chodím. Nebo spíš, jen ona se mnou."

„Skandál? Ty by ses za mě jako styděl?" zamlaskal nevěřícně Max.

„Není to tak jednoduchý," ztišil hlas Dominik místo normální odpovědi.

„Padla... ještě nějaká pusa?" říkal to s nepředstíranou bolestí v hlase, ale nedívali se na sebe. Max se opíral o stůl a Dom seděl na kraji postele.

„Já ji nechci," vyřkl najednou Dom. Tón měl prosebný a z očí mu vytryskly slzy. Už to přestával zvládat. Všechno na něj padalo, jako by už v tomhle světě nevydržel předstírat, že je někdo jiný o minutu déle. Max se ze svého místa okamžitě přesunul k Dominikovi.