Don't lie to yourself! (CZ)

17.

Když se už nějakou dobu Dominik nevracel, vydal se Max naproti dveřím a zaklepal na ně. 

„Jsi v pořádku?" zeptal se Max naléhavě.

„Nech mě být," ozvalo se za nimi. 

„Prosím, otevři ty dveře, promluvíme si," nevzdával se Max. Překvapilo ho, když se s trhnutím otevřely. V nich stál nasupený Dom, ruce založené v bok.

„Není o čem mluvit, jasný? Tohle byla chyba a už se to nebude opakovat," řekl vážně a pak proklouznul ven do chodby. „Tohle není život, který si vybírám," dodal ještě.

Max na něj koukal jako by ho někdo vyměnil. „Zbabělče! Nejde o to, co si vybereš! Nemůžeš si vybrat, jestli se ti někdo bude líbit nebo ne!" vyprskl Max a u toho rozhodil rukama, až se mu napjaly svaly. Vracely se mu myšlenky na předchozí telefonát, a tak se rozhodl využít situace a udělat si z něj obětního beránka. Vytočený Dom se na něj znechuceně podíval.

Domovi koutek cukal zlostí. Držel se, aby mu neodpověděl něco, čeho by později mohl litovat. To, co dělal, nebylo kvůli zbabělosti, ale kvůli rodině. Kvůli jeho povinnosti. A to je rozdíl. Místo odpovědi vyšel ze dveří. 

Stejně by to nemělo cenu. 

Cestou k Lise mu z očí vytrysklo pár slz. Neměl to po něm chtít a už vůbec to nemělo zajít tak daleko. A dokonce ani nezjistil co se vlastně stalo, když mu někdo volal.

Dominikův odchod způsobil, že se Max sesunul k zemi. V srdci cítil díru. Pocity, které se v něm tvořily byly bolestivější, než očekával.

Slunce už bylo dávno za obzorem, když zaklepal na sousedovo dveře. Knedlík v krku neustupoval ani když se otevřely a v nich stála Lisa s turbanem na hlavě, zmalovaná a na jejím drobným těle se leskly červené šaty sahající sotva po kolena.

„Už jsem tě očekávala," řekla sladce a Dom se s povzdechem protáhl dovnitř. Musel uznat, že na první pohled už bylo možné rozpoznat, že její mamka navrhuje designy interiérů. Všechno tu bylo dokonale slazené a precizně uklizené. Každá malá věcička měla svoje právoplatné místo.

Zavedla ho do svého pokoje, cestou stihli pozdravit její rodiče, kteří už měli večerní pohodu při svíčkách.

„Proč jsi tak vyšňořená?" zeptal se Dominik.

„Jedna holčina z béčka, myslím, že se jmenuje Markéta pořádá party a já jsem pozvaná," odpověděla, a přitom si rozčesávala malým hřebínkem vlasy, které žádnou úpravu už nepotřebovaly. Dívala se na sebe do zrcadla a pak se zamračila.

„A ty jdeš v tomhle?" změřila si Dominika od hlavy až k patě. Pozorně si prohlížela jeho outfit. Neviděl jediný problém v šedém svetru a černých džínách.

„No, jak myslíš," ohlásila, když Dominik jen pokýval rameny.

„Jsem ráda, že jsi si rozhodl pro mě," zašeptala mu do ucha a zlehka ho do něj kousla, když tancovali na parketě ploužák.

  Jako bys mi dala na výběr. 

Její drobné tělíčko se otíralo o to jeho a on snažil ze všech sil, aby ho přitahovala. Nic bohužel necítil a to ho vytáčelo ještě víc. Maxovo tělo v něm dokázalo probudit všechny buňky pouze z pohledů na něj, nemluvně o citech, které stále přetrvávaly. V dálce zahlédl povědomou postavu. Tohohle blbce by poznal i na sto honů a po slepu. Simon. 

„Omluv mě," pustil se Lisy a nechal ji samotnou na parketě. Okamžitě si to vykročil k samoobslužnému baru, kde si právě naléval do skleničky bílé víno.