Nelhal mi..

Prosím

Ráno se probudím s ostrým pronikavým světlem který leze z okna. Kouknu se na hodiny a pro mé překvapení jsem spala do půl 11. Hned se vyhrabu z postele abych vše stihla i když tam mám být až o 13:30. Udělám si míchané vajíčka a sednu si k televizi. Projíždím kanál po kanále, když tam nic zajímavého nenajdu, zapnu si hudbu. Přemýšlím a u toho jím. Když dojím, jdu se osprchovat, vyčistit si zuby a trochu se poupravím. Potom když se sama sobě líbím, jdu se kouknout do skříně. Včera jsem si oblečení nechystala, jak je mým zvykem. Nechtěla jsem nic extra, takže si vezmu cargo pants a oversize mikinu.
Když už je 13:11 tak se nachystám abych už konečně mohla vyjet. Cesta do restaurace mi bude trvat 10 minut. Vezmu si klíče, telefon a peněženku.
Cestou v autě přemýšlím jaké to teď bude. Po dvou měsících bez fyzického kontaktu s Jakubem. Kdysi jsme si byli dost blízci a teď už jsem zapomněla na to, jaký má hlas.

Stojím už u restaurace a dívám se před sebe. Bojím se toho jak to bude probíhat. Nakonec vezmu odvahu a vejdu do budovy. Hned se mi vyskytne pohled na potetovaného „kluka". Měl více tetování a slušelo mu to. Koukal se ven z okna, takže si mě nevšiml. Když jsem se k němu blížila víc a víc, otočil se na mě. Jeho oči projížděli po mém těle. Vstal a šel rychle ke mně. "Ahoj! Jak si se měla? Ty si se ale změnila" řekl hned s nadšením, když mě mačkal v jeho náruči. "Taky tě ráda vidím" uchechtla jsem se a dál jsme se objímali. Byl to tak krásný pocit. Být v objetí s klukem který semnou předtím trávil každý den, jen proto aby se mi nic nestalo, abych byla šťastná a usmívala se.
Odtáhli jsme se a posadili se na své místa. "Tak povídej, přeháněj" vypískl, měl velkou radost, bylo mu to vidět i na očích. "A ještě než něco řekneš, tak bych chtěl říct, jak ti to kurva dneska sluší" usmál se a zkoumal každý můj detail na mém obličeji. To samé jsem dělala i já jemu.

Mluvili jsme o všem, co nás napadlo.
"A co u vás? Všechno dobrý?" Otázala jsem se s úsměvem. Koukala jsem se mu do jeho hnědých očí a užívala si tuto super chvilku, se skvělým člověkem. "Jo, vše dobré. Až na to, že teď máme dost koncertů a furt musíme makat na nové hudbě. Jsme z toho fyzicky už vyčerpaní ale pořád jedeme a nezastavujeme" zasmál se a promnul si víčka. Bylo roztomilé na něm vidět, že se stydí. Nikdy dřív jsem to na něm neviděla.
"A nechceš teda změnit názor?" Zeptal se ale já jsem nevěděla o čem mluví, takže jsem naklonila hlavu na bok a tím jsem dala jasně najevo ať pokračuje. "Ohledně Pardubic" dodal a mně se zastavil dech. Vzpomněla jsem si na včerejší den kdy jsem ho opět viděla. Zadívala jsem se na Jakuba na kterého jsem jen pokývala hlavou. Promnul si zátylek a podíval se na mě. "Vždyť víš, že bys nemusela jít do studia" řekl a vyčkával, co ze mě vypadne. "Jakube, já vím, že bys mě chtěl vidět v Pardubicích ale už jen to, že bych tam byla by nevyvolávalo žádný dobrý pocit" řekla jsem a čekala jsem, co teď bude, jaká bude reakce a nebo emoce. "Prosím" poprosil a já jsem věděla, že jsem už ztracená. Udělal psí oči a prosebně čekal. "Hm" zabručela jsem jen a koukla se z okna. "To znamená co?" Zeptal se i když věděl odpověď. Koukla jsem se na něho jestli to myslí seriózně. "Jo, tak jo. Pojedu ale pokud se tam něco stane, jedu zpátky" řekla jsem narovinu. Nebudu tu chodit kolem horké kaše. "Konečně a co kdybys tam jela už zítra?" Zeptal se a mně snad musely vyjet oči z důlku. "Ale já.." než jsem to stačila dopovědět, udělal znova ty své psí oči a dal jeho ruku na moji. Jemu se teda nedá odolat. Zmohla jsem se jen na kývnutí a on mě za to objal přes stůl.

Pokračování příště..<3