Nelhal mi..

Neznáme se odněkud?

Tak jsem se teda zvedla a šla za Calinem který na mě čekal u dveří. Bála jsem se kdo to bude a moje obavy se naplnily když Calin otevřel dveře a já se koukla na dotyčného. To nemůže dopadnout dobře. Kluk se na mě naštěstí ještě nekoukl, protože furt se koukal do mobilu, tak jsem tedy znova zalezla za dveře s tím, že si jdu s Calinem promluvit. Zatlačila jsem ho do místnosti a zavřela za námi. "Zbláznil si se? Já tam nemůžu jít" řekla jsem se stresem v hlase. On nic neříkal a ani já. "Já vím, že spolu nejste ale zkus to, prosím tě" koukl se na mě s prosebným úsměvem. Na to jsem řekla pouhé unavené hm a vyšla jsem z místnosti. "Dáš to" zašeptal mi do ucha. Snažil se mě nějak podpořit ale nepůsobilo to. Když Calin odešel, nabrala jsem veškerou odvahu, co ve mně ještě zbyla a vešla jsem dovnitř. Dotyčný stál u mého stolu s věcmi a prohlížel si je. Potichu jsem za sebou zavřela dveře ale to nepomohlo. Otočil se na mě a hned jsem viděla znova ty jeho oči. Stála jsem tam jako přikovaná k zemi. Nedokázala jsem se pohnout. Natož on ano. Šel si sednout na židli a vyčkával. Já jsem se z toho místa nějak dostala a šla si vzít potřebné věci na kontury. Seděl tam a nemluvil. Jeho rysy byly výraznější. Je více potetovaný než kdysi, změnil se. "Neznáme se odněkud?" Zeptal se a furt se koukal dopředu. Mám lhát? "Asi ne" řekla jsem jak kdybych si s tím byla 100% jistá ale byla pravda taková, že já jsem na tebe nikdy nezapomněla. Pamatuju si na každy tvůj detail. "Aha" řekl a šel se znova koukat do svého mobilu. Jeho vlasy už nebyly tak krátké jak si je pamatuju. Byly delší a to o dost.
Do 10 minut jsem to měla hotové ale zbýval mi ještě Calin "Vidíš zvládla si to" řekl s úsměvem ale mně do úsměvu teda nebylo. "Nechci o tom teď mluvit" řekla jsem a on to respektoval. Byla jsem za to ráda.
Viděla jsem jak se pak fotí oba dohromady. Nechtěla jsem tam furt stát a dívat se na kluka, co mě zničil, takže jsem z místnosti odešla. Začala jsem se pak tam bavit s jedním klukem a všechno mi přišlo tak lehké. Bylo mi jedno, že teď ve vedlejší místnosti je můj ex.
"Kam si se nám ztratila?" Zeptal se Calin který zrovna vycházel z místnosti. Jen jsem se na něho usmála. "už se znáte?" Zeptal se nás když už stál vedle mě. Oba jsme navzájem řekli ano a začali se smát ale jen do té doby než se u nás objevil můj ex. To se pak už jen smál Calin a Petr (stein27).
Otočila jsem se na něho a on na mně. "Čemu se tu smějete?" Zeptal se když se ode me odvrátil. "Ničemu" řekl Petr. Svůj pohled jsem znova zaměřila na něho a on zase na mě. "Jo, jinak. Už můžeš jít. Vše máme hotové Domi.." nedořekl to, protože viděl můj obličej. "Domi?" Zeptal se Dominik nechápavým obličejem. Prohlížel si nás všechny. Byla jsem pod velkým tlakem. "Tak nic. Už půjdu" oznámila jsem a zkusila se nějak vykroutit z téhle nepříjemné situace. Šla jsem si sbalit věci a doufala jsem, že nikdo zamnou nepůjde. Naštěstí ne. Když jsem měla už sbaleno, rychle jsem vyrazila z baráku aby mě nikdo nezastavil. U vchodu jsem se rozloučila s Petrem i Calinem a rychle jsem vyjela z místa.

Doma jsem byla kolem 16 hodiny odpoledne, protože jsem se ještě stavila na jídlo a kávu. Přemýšlela jsem na tím, co se dneska odehrálo a proč já mám takové neštěstí v poslední době. 

Celý den jsem jen proležela na sedačce s díváním na seriály. Na nic jsem neměla náladu a už jen to, že zítra se uvidím s Jakubem mi dává větší trému než setkání s Calinem.
Právě teď je 20:34 a jdu si dát sprchu. Abych všechen ten stres zahnala do kouta. Pak už si jen po sprše vyčistím zuby, převleču a vlezu si do postele. Potom jenom přemýšlím nad věcmi a zabírám do říše spánku.

💙💙💙