Nelhal mi..

šance

Dominik Šli jsme do mého pokoje abychom měli klid. Chci si nechat poradit ohledně Dominiky. Chci to všechno napravit. To co se mezi námi stalo byla chyba a nechci jí hned tak ztratit a myslím si, že když je Natka holka a jsou spolu jako ségry, tak by něco mohla vědět. Sedl jsem si na postel a poplácal jsem na místo vedle mě pro upřesnění aby si ke mně sedla. Natál tak i učinila a já se nadechl. "chtěl bych si promluvit o Dominice" řekl jsem už jak takž s unaveným hlasem. Jsem strašně moc přepracovaný, jak psychicky tak i fyzicky. Ona jen kývla a čekala, co ze mě vypadne. "Posral jsem to a budu to opakovat furt, protože je to pravda ale chci abychom my dva, jako já a Dominika se spolu normálně bavili. I když vím, že nebude jednoduché to napravit ale udělám vše proto abychom byli spolu za dobře. Šlo by to nějak?" vysypal jsem ze sebe. Podle mě ani nepostřehla to co jsem na ní vyvalil, protože měla jemně pootevřenou pusu a já jsem musel vypadat jako blázen ale tak, co už. Když se snažím, tak do toho dávám nějaké to úsilí. "áno, išlo by to" řekla nakonec a já na ní hned vykulil oči. Nevěděl jsem, že by zde mohla být nějaká šance na napravení. "Včera som bola pri nej a bavila sa o tebe. Hovorila som jej nech sa s tebou porozpráva a po necelých piatich minútach mi na to kývla, takže niekedy teraz by s tebou mala hovoriť a ty hlavne sa skús dať nejako dokopy. Vyzerala smutne, keď som jej hovorila tvoj momentálny stav" řekla svůj monolog a já hned měl před očima tu její nevinnou tvář do které jsem se zamiloval. Nezmohl jsem se na nic jiného než jí objat a říct jí "děkuji moc". "nie je zač" řekla a odtáhla se ale ještě tu byla jedna věc kterou jsem musel dát ze sebe. "můžu ti ještě něco říct?" zeptal jsem se pro jistotu. Nechci si zde vylévat srdce bez dovolení. Kývla na souhlas a tím jsem musel ze sebe dát to, co v sobě dlouho držím. "Naty, chci říct, že i za tu celou dobu, co s Dominikou nejsem, tak furt jí miluji ale víc než předtím. Zjistil jsem, že nedokážu bez ní žít normálně. Když jsem bez ní, tak se víc a víc ničím. Nedokážu normálně fungovat i kdybych chtěl. Chybí mi a potřebuji jí mít u sebe". Koukla se na mě lítostně a objala mě "neboj, bude to v poriadku. Nejako to vyriešime" namítla na oplátku a já jen kývl.

Natka už odešla a zůstali jsme tu jen já a Jakub. Seděli jsme spolu na sedačce a hráli hry. Najednou se na mě otočil a poplácal po gauči abych mu věnoval pozornost. Otočil jsem se na něho a nazvedl obočí. "vím, že jsi to udělal kvůli ní" řekl a já jen protočil očima. "hlavně to nepopírej" dodal a furt se na mě koukal. "neser se do mě už" namítl jsem a dál se věnoval hře. Nechtěl jsem se s ním bavit o tomhle a už jen díky tomu faktu, že je to pravda. "kurva Dominiku! Však já tě už ani nepoznávám" řekl trochu nahlas ale furt mě nevyvedl z míry. Zvedl jsem se a chtěl jsem jít do kuchyně pro pití ale to už do mě Jakub začal hustit různé píčoviny. "tak proč si to udělal když ne kvůli ní? hm?" to už jsme se hádali. Neměl jsem vůbec chuť a ani náladu se hádat ale on si začal. "chceš to kurva vědět?! tak to máš mít!" křikl jsem a nevyčkával jsem na žádnou opovědět a hned jsem spustil. "máš pravdu! bylo to kvůli ní! miluji jí a posral jsem to, zlomil jsem sebe a hlavně jí. Nikdy si to neodpustím! tak už se do mě kurva neser, do nás obou! je to mezi námi" vykřikl jsem a vyběhl z bytu.

Další díl je tu!! <3 a omlouvám se, že nevyšla žádná kapitola ale jsem nemocná a těžko se mi přitom píše. Snad to chápete❤️