Nelhal mi..

Nechtěla jsem to být já

Dominik
Ráno jsem se probudil s bolestí hlavy a smyslem žít tak jako dřív ale moje štěstí vyprchalo v tu dobu kdy jsem nenahmatal vedle sebe žádné tělo. Doufal jsem, že to jedna noc změní, tohle všechno, co se mezi námi stalo a ono to skončí takhle. Teď to nejsem já, co opouští hned ráno ale ona. Už vím jaké to je a ani bych se nedivil kdyby holky kvůli tomuhle byly mimo, protože by měly pocit využití a takhle se cítím i já teď. Vyhrabu se z postele s nadějí, že ještě tu furt někde v bytě bude. Jdu směr kuchyň. Nejprve vyhrabu prášky které zapiju a až potom se jdu kouknout po bytě.
Ani v jedné místnosti není a já nemůžu uvěřit, že se to vážně stalo. Odešla bez rozloučení, beze mě. Zůstal jsem sám s myšlenkami na ní.
Šel jsem si dát tepláky a volnější tričko. Sedl jsem si s kávou na terasu a přemýšlel. Chtěl jsem psát text a nazpívat ho ve studiu. Napsat ho o tom, co teď cítím. Věděl jsem, že to, co se stalo, se stát mělo ale nechtěl jsem aby to tak bylo. Nechtěl jsem jí vidět naposled. I to, že měla negativní „narážky", jsem byl rád, že jsem jí mohl vidět po dvou měsících. Za ty dva měsíce jsem dělal furt to samý. Píchal děvky, byl na koncertech a nebo ve studiu. Většinu času jsem strávil s kluky. Vrátil jsem se do starých kolejí které jsem měl před ní.

Dominika
Vzbudila jsem se v posteli nahá s mým ex. Nevěděla jsem jestli se mi to zdá nebo ne. Nechtěla jsem aby to takhle skončilo, nechápu ani proč jsem ho pustila zas tak moc blízko sebe potom všem, co mi udělal. Potichu jsem vstala a posbírala oblečení ze země. Šla jsem do koupelny kde jsem se převlékla a zkontrolovala svůj obličej. Na mém krku se objevily dost výrazné modřinky kvůli včerejší noci. Nechtěla jsem to být já, která teď bude opouštět ale v téhle situaci to jinak nejde. Slíbila jsem sama sobě, že nikdy to nemůžu už dopustit ale srdci jsem neporučila. Vyšla jsem z koupelny ještě s jedním pohledem na něj jak spí. Potichu jsem se vytratila jak z ložnice tak i z bytu.

Musela jsem jít pěšky ke Kubovi. Svoje auto jsem měla u jeho „baráku". Cestou jsem přemýšlela nad tím jestli náš vztah to nějak změnil ale pravda je ta, že ne. Sama jsem ho v téhle chvíli nikdy už nechtěla vidět ale přičemž jsem věděla, že furt k němu mám city. Včera večer jsem to byla z polovičky já ale i ne. Nevěděla jsem, co to znamená ale dost mě bolel ten pocit toho, že jsem ho opustila.
Když jsem dorazila k Jakubovi do bytu, vzala jsem klíč který mi dal ještě v restauraci. Vešla jsem do místnosti a vyzula si boty. Šla jsem hledat Kubu s tím, že co nejdříve budu muset opustit město. Nechtělo se mi to vysvětlovat proč. Už jen ta vzpomínka na večer mi dělá vrásky a nebo na to, co by se mohlo stát kdyby Jakub se dozvěděl, co se mezi námi s Dominikem stalo.
"Jakube?" Křikla jsem do bytu. Nikdo se z něho neozýval. Šla jsem prohledat všechny místnosti ale nikdo nikde. Zabalila jsem si věci které jsem si vzala sebou. Myslela jsem si, že tu budu aspoň 4 dny ale ukázalo se, že ne. Jen jeden den s kterým to začalo a rychle skončilo. Když jsem už měla zabaleno, šla jsem do kuchyně kde jsem napsala na papír, že odjíždím z města:

Ahoj Jakube, omlouvám se, že jsem tu nezůstala aspoň další dva dny ale říkala jsem, že když se něco stane odjedu z města a tak se i stalo. My dva se ještě někdy můžeme vidět ale v téhle době ne, musím se dát do pořádku. S láskou Dominika.

Dopis jsem položila na stůl a se svými věcmi jsem vyšla z bytu. Věci jsem dala do kufru a sedla si za volant. Nastartovala jsem auto a vyjela z Pardubic.

🦋🦋🦋