Nelhal mi..

Klouby od krve

Dominik
Vydal jsem se ven z bytu. Nechtěl jsem tam být a nechtěl jsem aby mě ještě někdo do toho vyslýchal. Sedl jsem si do auta a jel do krámu kde jsem si koupil dvě flašky vína. Jel jsem na mé oblíbené místo. Místo kde jsme strávili my dva spolu. Na kopec kde byl krásný výhled na Pardubice. Zastavil jsem na místě a vycházel jsem nahoru. Sedl jsem si na lavičku a vedle sebe si položil i láhve. Nejprve jsem si zapálil cigaretu a pak jí típnul. První láhev do mě šla těžko, neboť je dopoledne, mám po kocovině a k tomu jsem u toho začal trochu víc brečet. Druhá láhev byla pro mě už jako voda. Celou dobu jsem jen přemýšlel nad ní. Co když jsem jí viděl naposled? Bylo tohle všechno, co se mezi námi včera stalo doopravdy naposledy? Nevím, ale budu dělat vše proto aby ne.
Začali mi chodit zprávy od kluků typu: kde jsem, co dělám, proč neodepisuji. A ani se jim nedivím, že mi to už začínají postupně psát. Doma jsem se neobjevil už nějakou tu hodinu. Hovory nepřijímám a nedávám o sobě ani vědět jestli jsem v pohodě nebo ne. Ale jediný, co chci teď právě v tuhle chvíli je to, si promluvit s Dominikou. O všem, co se mezi námi stalo, chci jí říct jak to cítím a co pro mě znamená. "Ty jsi kurva takový čurák!" Křikl jsem sám na sebe a u toho jsem uhodil do stromu. Svoje klouby jsem měl od krve ale furt jsem do něho bouchal, dokud mě klouby nezačaly postupně bolet. Slzy mi tekly po tváři, srdce mě bolelo a těžko se mi dýchalo. Takové stavy jsem ještě nikdy neměl. Nevěděl jsem, co mám dělat. Sedl jsem si na zem a zkoušel jsem se nějak uklidnit. Ruce se mi klepaly a já jsem jen chtěl křičet ale nešlo to, protože mi ani plíce nedovolily se nadechnout.

Po hodině jsem se dokázal nadechnout bez toho aby mě cokoliv bolelo. Myslel jsem celou dobu jen na ní? Ano. Ona na mě? Ne. Jen pomyšlení na to, že k ní furt mám city a ona ke mně ne, mě dost bolí. 

Dominika
Celé dvě hodiny jsem byla sama doma v koutě s brekem a s těžkým výdechem a nádechem. Nedokázala jsem se pohnout z místa a přemýšlela jsem jestli to má Dominik taky tak a nebo jestli mě má furt u prdele. Bylo to dost hnusný, co jsem dnes udělala ale v ten moment to jinak nešlo ale teď si to beru za vinu. Chci být v jeho náruči. Chci se mu koukat do očí. Chci mít jeho rty na těch svých a jeho ruku na mým stehně. Ale už ho nechci vidět. Bolí mě to.

Už je málo po osmé večer a já ležím v posteli s písničkami v uších. Tak moc bych mu chtěla napsat jestli je v pohodě nebo kde je ale nemůžu to udělat. Musím poslechnout moji mysl a ne své srdce, protože vždy to dopadne špatně. Po tváři se mi skutálí pár slz které hned utřu do kapesníku. Kluci se mi ozvali ale neodepsala jsem jim. Najednou se mi rozsvítil mobil ve kterém byla zpráva od Naty.

Natka: Idem za tebou. Všetko bude v poriadku.

Na to jsem jen hodila zobrazeno. Vyhrabala jsem se z postele ale neměla jsem vůbec sílu si upravit řasenku kterou jsem měla rozteklou po tváři. Takže jsem šla se jen napít čisté vody do kuchyně a vyčkávala na Natku která by zde měla být za chvíli.

-lidičky, furt mi to nejde. Budu doufat v to, že když se mi to aktualizuje tak to pojede normálně<3