Nelhal mi..

Natka

Dominik
Ráno jsem se probudil s prázdnou náručí. Doufal jsem že je to jen sen, že když teď otevřu oči uvidím ji u sebe, semnou. Otevřel jsem oči a nikdo nikde. Sedl jsem si na lůžko a protáhl se. Znova jsem se koukl jestli někdo je semnou tady v místnosti ale marně. Natáhl jsem se pro mobil a než jsem po něm šáhl všiml jsem si papírku. Vzal jsem si ho a začal jsem číst řádek po řádku. Ukápla mi slza když jsem viděl spojení dvou slov: miluji tě. V duchu jsem se proklínal, že jsem se s ní večer nemohl rozloučit. Papírek se vzkazem jsem si dal za obal svého mobilu. Do toho se otevřeli dveře v nichž se objevil doktor.
"Dobré ráno" řekl doktor a popošel blíž k lůžku. "Dobré" řekl jsem na doktora a aniž bych na něco počkal, tak jsem vyjekl "pustíte mě už dom?". Doktor se usmál a prohodil "nejdřív mě ale vyslechnete". Kývl jsem a čekal jsem nedočkavě. Strašně se těším až ji uvidím. Něco mi proniklo mezi prsty a je to víc než láska, je to touha a vášeň. "Jste v pohodě a nic vám nehrozí, nic jste si nepoškodil ale víckrát to nedělejte, tentokrát by to mohlo zajít i více daleko než jen do nemocnice. Jsou tu lidi kterým na vás zaleží, například vaše přítelkyně. Ji by jste chyběl a určitě dalším x lidem" řekl a já dál naslouchal jeho slovům které vypouštěl právě z úst. "A teď vám odpovím na vaši odpověď" usmál se "můžete se sbalit a odejít, přeji vám vše jen to nejlepší, nashledanou" s těmito slovy odcházel. Nestihl jsem mu ani říct dík na ten jeho dlouhý proslov. Zvedl jsem se z lůžka a oblékl se. Nic jsem tu neměl krom toho papíru a mobilu. Vzpomněl jsem si že bych někomu měl napsat ohledně odvozu. Nevím jestli bude Dominika teď zrovna vzhůru a s Jakubem nevím jestli jsem v pohodě nebo ne. Poslední dobou to mezi námi skřípe a nechápu z jakého důvodu.
Zkusil jsem napsat Domči ale neodepisovala, dávala mi zobrazeno.

„čau Jakube, máš čas? Můžeš pro mě přijet do nemocnice? Už mě pustili"  stálo ve zprávě, kterou jsem mu napsal.
Chvíli mi neodepisoval, nakonec odepsal.

„sorry brácho, zrovna něco dělám"
Na to jsem mu neodepsal a tak jsem napsal tokymu. Za necelých 15 minut se objevil u nemocnice.
"Čau, hrozně si mi chyběl. Jsi doufám už v poho" pronesl Tomáš opatrně.  "Nějak jo" řekl jsem a objali jsme se. Nasedli do auta a celou cestu jsme nemluvili, jen poslouchali písně a já si lámal hlavu proč oni dva mi zrovna dávají takový ignor.

Dominika
"Jakube, vypadni už" málem jsem to zaječela ale ještě jsem se udržela. Jen pokýval hlavou na nesouhlas a blížil se ke mně blíž. "Nech mě už na pokoji kurva. Co na tom nechápeš?" Zeptala jsem se když jsem byla na druhé straně místnosti. Za tu celou dobu si teď nejvíce přeji aby se zde objevil už Dominik. Jakub se chová zvláštně a nebojím se říct, že i agresivně. "Řekni mi jen jedno, co chceš? Co po mně chceš?" Nevyšilovala jsem tak jak na začátku. Doufala jsem, že když na něho půjdu jemně tak i on na mě. "Proč kurva nemůžeš pochopit to, že já jsem tu ten který tě miluje a ne nějaký pojebaný Dominik!?" Křikl na mě a blížil se rychleji blíž ke mně. Já jen poskočila a než jsem stihla nějak zareagovat, tak jeho dlaně drželi už můj krk. Hleděli jsme oba sobě do očí a nevěděla jsem, co se stane a co ne. Přibližoval se se rty k mým. Vyhrkly mi slzy když jsem zjistila, že nedokážu nic udělat. Moje tepláky které jsem měla na sobě, byly už u kolen. Snažila jsem se kopat všude kde jsem mohla ale jednou to vyšlo když jsem kopla nohou do jeho rozkroku. Ubrečená jsem skočila z linky, natáhla si rychle tepláky a zmizela nejrychleji z bytu. Nasedla do auta a jela jsem tam kde se budu cítit nejvíce v bezpečí. K moji nevěrnější kámošce která tu pro mě byla vždy. K Natce.

Je tu další díl. Jo a prosím vás, neberte Jakuba jako nějakého násilníka,  je to jen vymyšlený příběh! 🫶🏼😁