Nelhal mi..

miluji tě

Přešla jsem k němu blíž. Nedělily nás ani dva kroky. Vzala jsem jeho "poničenou" ruku a koukla se na ní a pak na něho. "od čeho to máš?" zeptala jsem se a zkoušela zkoumat nějakou emoci v jeho očích. "to neřeš" namítl se a otočil se ke mně zády. Sedla jsem si na linku a koukala se na něho. "Dominiku, pokud chceš abych si v tobě vybudovala nějakou tu důvěru, tak tyhle věci nemůžeš přede-mnou skrývat" řekla jsem a koukala se jakou bude mít reakci. Přišel ke mně s tím, že se postavil mezi mé nohy. Položil své ruce na mé stehna a já čekala, co se bude dít dál. Pod jeho dotekem jsem se mírně zachvěla ale nechtěla jsem to nechat znát ale i tak to bylo podle všeho vidět, protože se na mě mírně šibalsky usmál. Po chvilce si prohlídl svoji ruku kterou měl dost napuchlou a vydal ze sebe. "před dvěma dny si mě ráno opustila, že?". Nechtěla jsem na to kývat, protože jsem věděla, že to bylo ode mě hnusný a zadruhé, že to nebyla celá pravda. Neopustila jsem ho navždy. "takhle to nebylo" namítla jsem na svoji obranu ale dal mi před pusu prst, tím mi dal najevo abych mlčela. "šel jsem na mé oblíbené místo kde jsem se opil, zhulil a "zdrogoval", když to řeknu blbě. Pak jsem dostal takový menší záchvat vzteku kdy jsem se obviňoval za všechny věci a tak jsem začal bouchat do stromu, kvůli kterému mám tohle. Po chvilce jsem dostal panickej záchvat který jsem měl poprvé za celý svůj život. Nevěděl jsem, co mám dělat a tak dál jsem se zkoušel nějak uklidňovat. Nikomu jsem neřekl kam jedu. Nikomu jsem ani neodepisoval, nikdo o mě nic nevěděl tu dobu a až na druhý den ráno mě kluci s Natkou našli" dopověděl a já jsem se nad tím zamyslela. Najednou mi všechno začalo docházet. Proto Natka odešla tak moc rychle z bytu. Šla ho hledat s kluky a mně nic neřekla a ani se jí nedivím. Nechtěla mě zatěžovat a za to jsem jí vděčná. Dominika jsem obejmula a on jen sebou trhl ale objetí mi oplatil. "aspoň, že se nic tak moc nestalo" řekla jsem na oplátek a furt ho pevně držela. Pak mi došlo i to, že i on se vlastně trápil stejně tak jako já. Nebyla jsem jediná, z nás dvou. Políbil mě na vlasy a pevněji objal. "jsem ráda, že si nějak v pohodě" dodala jsem a odtáhla se od něho. Přistupoval ke mně blíž, dokud se naše čela nedotkly. Dal mi lehkou pusu na rty ale hned se odtrhl. "promiň, nejsem zvyklej, že ti nemůžu dávat pusu" prohrábl si vlasy a opřel se o linku. "to nic" já sama bych to chtěla zopkovat.

S Dominikem sedíme v moji posteli a oba projíždíme sociální sítě na mobilu. "jak si to vlastně myslela?" ozval se a dál nic jiného neřekl. Nevěděla jsem co přesně myslí a tak jsem jen ze sebe vypustila "co?". Koukala jsem se na něho se zvednutým obočím. "myslím to, jak si mi odpověděla na otázku která byla ve smyslu, že si mě ráno opustila a ty na to, že to takhle nebylo" nakrčil obočí a sledoval každý můj pohyb. Zavřela jsem oči a zaklonila hlavu dozadu. Nevěděla jsem jak mu to mám vysvětlit. "no tak, že jsem věděla, že.." zasekla jsem se. Naklonil hlavu na bok a jeho ruku dal na tu mojí. Tím mě ještě více rozhodil. Položila jsem mobil na stolek a zadívala se mu hluboko do očí. "jde o to, že vím, že tu furt k tobě chovám city které jsem měla na začátku. Miluji tě Dominiku ale je to těžké tohle říkat po tom všem, co se stalo" dořekla jsem.

❤❤❤
Další part je tu, doufám že vás bude bavit a ještě bych vám chtěla poděkovat za to kam jsme dostali jak první tak i druhý příběh, moc si toho vážím. Děkuji za vás.