Nelhal mi..

Snaživost i důvěra je pryč

Odpovědi jsem se dočkala za 10 minut.
Odpověď zněla:

Dominik: doma

Přišlo mi to zvláštní. Nikdy dřív mi nepsal jen jedno slovo. Vždy to byly dlouhé věty plné citů. Teď to byl nezájem.
"Naty, já už pojedu. Jedu za Dominikem" oznámila jsem jí a přitom jsem se zvedala ze sedačky. Ona učinila stejný pohyb.
"dobre zlato, opatruj sa a napíš mi hlavne" namítla. Objaly jsme se a přitom jsem jí zašeptala "bude to jen mezi námi teď, ano?" Odtáhla jsem se a koukla jsem se na ní. "Áno" řekla. Bylo vidět, že je plná starostí o mně. Přešla jsem ke dveřím a zamávala jí, pak už jsem jen bouchla dveřmi, sjela dolů výtahem, nasedla do auta a jela jsem směr byt od Dominika.

Zvonila jsem na Dominikův byt ale až po 7 zazvonění mě pustil dovnitř. U jeho dveří jsem se zastavila. Musela jsem popadnout dech, je toho na mě zase moc a to jsem si myslela, že se už vše vrací do normálu ale nebylo tomu tak. Zaťukala jsem a hned mi otevřel dveře. Pustil mě do bytu, tak jsem tedy vešla ale něco bylo špatně mezi námi. Nepozdravili jsme se, neobjali, bez očního kontaktu, prostě nic. Napětí rostlo každým krokem, co jsem vcházela do bytu.
"Jsi tu sám?" Zeptala jsem se po chvilce když jsme jen tak stáli uprostřed místnosti. "Jo" odsekl. Nechtěla jsem se tak rychle poddávat stresu který mě už provází od rána. "Kdo tě odvezl?" Po téhle otázce jsem věděla, že jsem něco udělala špatně ale sama nevím co. Jeho obličej se změnil na znechucenej výraz. "Tomáš" řekl a u toho mě propaloval pohledem. "Kdes byla ty v tu dobu?" Zeptal se arogantně. "Co mu je?" Ptala jsem se sama sebe v hlavě. "Byla jsem doma, proč?" Optala jsem se. On si jen zatahal za vlasy a hned svoje oči přemístil na mě. "Byl tam s tebou někdo?" Začal zvyšovat hlas a já tam stála přikována. Nemůžu říct pravdu, necítím se na pravdu. A lhát mu taky nemůžu. Tak jsem tam dál stála a hleděla do země jen aby neviděl, že mám slzy na kraji. Lekla jsem se když zakřičel "tak kurva, už něco řekni". Zvedla jsem hlavu a koukala do jeho očí. Viděla jsem tam zklamání. "Byl tam s tebou Jakub že?" Uchechtl se a dál se na mě koukal. "Tak dělej, co s tebou dělal nebo spíš naopak, co ty si tam s ním dělala?" Zasmál se a mě tímhle bodl kudlu do zad. To si myslí? Že bych něco měla s jeho kámošem? "Nedívej se tak na mě. Děláš ze sebe chudinku přičemž mrdáš mého nejlepšího kámoše za zády" vysmíval se mi do ksichtu. Nechápala jsem to. "Tohle jsi o mě kurva myslíš?" Začala jsem zvyšovat hlas. "Jo" řekl v klidu. Já se jen zmohla na to ho obejít s tím že jsem už na odchodu ale chytl mě za zápěstí tak silně, že jsem se mu nemohla vykroutit. "Tak co, užila sis to?" Zeptal se a flusnul na zem vedle mě. "Pusť mě" zasyčela jsem bolestí. Jeho zlost v očích se odrážela přes mou bolest. "Dominiku" vydechla jsem až tak že mi unikl výsměch. Podíval se na mě s nechápavým výrazem. "Nevím jestli si to uvědomuješ ale já přeci nejsem ta která slibovala věci a nedodržela je, já nejsem ta která lhala že pracuje ve dne i v noci i když to tak nebylo, já nejsem ta která podváděla. Já jsem ta která tady tohle všechno tolerovala i přesto že mi to přišlo divné, já jsem tady ta která se bála o svého kluka který ale prcal za zády nespočet holek. To já jsem jako jediná pracovala v tom vztahu, nechtěla jsem aby to tak skončilo ale podívej kam nás to teď zavedlo, že? Stojíme v předsíni, ty mě držíš za zápěstí i když jsem ti znova dala druhou šanci a i tak přes tohle všechno mi nevěříš. Zahodil si svoji šanci hned jak si jí dostal"