Nelhal mi..

plameny

"dobře, tak začnu tímhle" promnul si zátylek a zadíval se mi do očí. "jsem čurák, že jsem něco takového udělal. Zlomil jsem tebe a sebe. Nedokážu žít s pocitem, že jsem takový hajzl a sobec. Lhal jsem ti a to mnohokrát, přiznávám se ale za tu dobu, co my dva se neviděli a nepotkávali, byl jsem sám se svoji hlavou a s texty. Po nocích jsem brečel, neměl jsem chuť ani k jídlu. Energie jsem měl kurva málo a zmohl jsem se jen myslet na tebe a jak moc jsem to kurva posral" popotáhl a furt se na mě díval. Bylo mi ho líto, bylo mi líto nás dvou. Vůbec to tak dopadnout nemuselo. "a chci ti říct jen jedno, i za ty dva měsíce, co jsme žili bez sebe, furt jsem na tebe nemohl zapomenout a ani na naše společné zážitky. Furt na tebe myslím. Chybíš mi a miluji tě. Pořád tě miluji. Od začátku až po sem. Miluji tě a já tě prosím, dej mi druhou šanci a nebo aspoň abychom se bavili tak jako dřív. Bez tebe jsem zjistil, že nedokážu žít normálně. Nevidím ten život a ani svět hezky když v něm nejsi ty" dokončil a přisedl si ke mně blíž. Vyrazil mi dech, takže jsem nedokázala říct ze sebe ani jedno slovo. "řekni něco, prosím" naléhal. Jeho ruce vzaly ty mé. Měl je studené ale neucukla jsem. Nechala jsem je tam. Oba jsme byli překvapení. "Dominiku" oslovila jsem ho a jeho pohled z naších rukou přesunul do mého obličeje. "zachoval si se tak jak si se neměl, oba to víme. Bylo by to strašně moc narychlo ti dát druhou šanci. Neříkám, že moje láska k tobě vypršela ale nechci tu bolest zažít znova. To snad chápeš" řekla jsem a na to kývl hlavou. "řeknu ti to takhle, časem kdybych viděla nějakou změnu, tak bych tomu dala šanci ale po tom, co se mezi námi znova stalo, tak se musím zotavit" koukla jsem se na něho prosebně a čekala, co bude dál ale mlčel. Po chvilce spustil. "takže to mám brát, že mi z nějaké části odpouštíš a že se pokusíme bavit normálně?" zeptal se s jiskrami v očích. "ano, je to těžké pro mě jen tak to zkousnout ale pokud ti mám dát druhou šanci, tak musím uvolnit nějaké to napětí mezi námi" dořekla jsem a hned jsem ho měla kolem krku. "jsem tak rád" vypískl a dál mě mačkal v objetí. Když si to uvědomil, tak se odtáhl a řekl tichým hlasem "promiň". Jen jsem nazvedla obočí a dala svoji ruku na tu jeho. "v pohodě. Nic se nestalo" řekla jsem a usmála se na něho. On mi úsměv oplatil.

Teď sedíme spolu s Dominikem na sedačce a zkoušíme najít nějaké téma o čem bychom se mohli spolu bavit. Přeci už je to nějaká doba, co jsme mezi sebou jen tak nemluvili, pokud teda nepočítám ten den kdy jsme se potkali ve studiu. "mám být upřímná?" zeptala jsem se a u toho se dívala do země. "jasně, že jo" řekl a já jsem na nic nečekala a vypustila jsem to dřív z pusy než jsem si to stačila rozmyslet. "popravdě si mi chyběl. Byla jsem bez tebe ztracená a strašně moc jsem bloudila v myšlenkách které mi po nocích nenechaly spát" koukla jsem se na něho a viděla v jeho očích několik jisker které mě přinutily se usmát. Nic neodpovídal a jen se na mě nadále díval a tak jsem to zopakovala. "chyběl jsi mi Dominiku" zašeptala jsem a sledovala jak jeho jiskry v očích se mění na plameny a jak jeho líce červenají. Naposledy jsem ho v takovém rozpoložení viděla, když jsme spolu strávili první společnou noc po dvou měsících.

Další část je zde<3 ta podpora je skvělá, vy jste skvělí!!❤️