Nelhal mi..

"Je tu?"

Ráno se proberu kvůli světlu které jde z okna. Nějak nedokážu otevřít oči díky bolesti kterou mi způsobily včerejší slzy. Otočím se vedle sebe ale Natka nikde. Vstanu z postele a jdu z pokoje ven do kuchyně. Vidím jak Naty stojí u linky s vykulenýma očima do mobilu. "Naty, co se děje?" zeptám se a ona ke mně jen vzhlédne a znova přemístí obličej do mobilu. Jdu k ní blíž ale ona svůj mobil otočí na druhou stranu abych do něho neviděla. "budem musieť ísť" řekne, sebere si rychle věci a než se dokážu porozhlédnout kam všude šla už byla pryč. Svoje myšlenky jsem přemístila na Dominika a na to, kam musela tak rychle jít i bez rozloučení.
Udělala jsem si snídani a sedla si ke stolu. Utápěla jsem se v myšlenkách.

Jakub
Celou noc jsme s kluky nespali, protože jsme hledali Dominika ale marně. Nevíme kde je a ani kam zmizel. Dnes ráno jsem kvůli tomu psal Natce aby jela zpátky do Pardubic nám pomoct ho najít.

:Naty, potřebujeme tvoji pomoc.

Natka: s čím?

Odepsala mi hned.

:s Dominikem. Včera se ztratil a nevíme kde je. Potřebujeme aby jsi nám pomohla ale Dominice nic neříkej. Už těch problémů má dost.

Stálo ve zprávě. Když mi neodpovídala nějakou dobu, měl jsem pocit, že se na nás vysrala ale ne.

Natka: jo, pomôžem. Už som na ceste.

Na to jsem jí jen dal zobrazeno a s kluky jsme byli ve studiu a rozmýšleli kde by všude mohl být. Snad je v pořádku.
Po hodině se Natka ukázala ve studiu. "tak čo, našli ste niečo?" Řekla hned když za námi přišla. My všichni jsme se na ní otočili a zakývali hlavou. "Já bych jel sem. Pamatuji si i jak jsme jezdili s Dominikem na tohle místo si popovídat" řekl Pepa. Všichni i s Natkou jsme se sebrali a vyšli jsme ven. Nasedli do aut a jeli směr to místo.

Necelých 15 minut nám trvala cesta.
Pepa vystoupil a vedl nás kam máme jít. Šli jsme poslušně za ním. Nakonec se ukázalo, že měl pravdu. Dominik tam seděl u stromu se zavřenýma očima a se zkrvácenou rukou z které ještě furt tekla krev. Přiběhli jsme k němu a hned jsme s ním začali třepat. "Dominiku, no tak" naléhal jsem ale nic. Až po necelých 5 minutách začal otevírat oči. "Panebože" všichni jsme vydechli ale když jsme zjistili, že ma červené oči z breku a velké zorničky, hned jsme věděli, proč to udělal. Kolem něho bylo několik pohozených jointů. "Je tu?" Vylezlo z něho bez toho aby byl rád, že žije. "Ne, není tu" řekli jsme všichni a Dominik hned zase zavřel oči. Začaly mu znova z očí téct slzy. Objal jsem ho a poplácal po zádech. "Musíme jít. Tvoje ruka na tom není dobře" řekl jsem s klidným hlasem. Zvedl se s naší pomocí a šli k autu. Naložili jsme ho a jeli směr nemocnice.

V nemocnici mu tu ruku jen obvázali a hned jsme mohli jet domů. "Proč si to udělal?" Otázal jsem se, když jsme v autě byli jen my dva. Vím na to odpověď ale chci vědět jestli je to fakt díky ní. "Nestarej se o to" namítl a pak jsme celou cestu jeli jen v tichu.
Dorazili jsme ke mně domů, jen díky tomu abych ho měl pod kontrolou a aby neudělal nějakou blbost. "Chci mluvit s Natkou" řekl a díval se na mě. Neměl jsem na vybranou. Teda jen pokud se chce bavit o Dominice. Kývl jsem a napsal jsem, jestli by se sem nestavila. Na to napsala ano. Čekali jsme než dorazí. Po 10 minutách zde byla. Oba odešli do vedlejší místnosti s tím, že já jsem zůstal v obýváku.

Mám novou zprávu ohledně aplikace! Už to jde a jsem za to ráda, doufám, že i vy🫶🏼 děkuju za všechnu podporu, co mi dáváte!!🤍