Why me?

=1=

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

"Bibi, za pět minut vycházíme." Oznámil mi Wooyoung přes dveře mého pokoje.

Tu přezdívku jsem nesnášela ale už jsem si zvykla.

Wooyoung je můj nejlepší kamarád. Přátelím se s ním už od dětství a taky je i můj spolubydlící.

"Začínám počítat. Deset, devěd osm, sedm…" Ozval se San.
Protočila jsem s úsměvem panenky a zkontrovala svůj vzhled v zrcadle. Perfektní.

San je Wooyoungův přítel ale nebýt mě, tak by ještě dnes spolu nebyli. I s ním sdílíme náš byt a Woo i postel.

"…čtyři, tři. No vida." Dodal San, když jsem se objevila ve dveřích mého pokoje.

"Páni Jibin, tobě to sluší." Pochválil můj vzhled Woo obdivně. "Díky, tobě taky až na ten doplněk, co máš na krku." Dodala jsem s úsměvem a vyšla z našeho bytu.

Jmenuji se Song Jibin. Nejsem nějak zvlášť vysoká ale mých 156 cm mi stačí na mou štíhlou postavu. 
Černé, dlouhé, mírně zvlněné vlasy často nosím sčesané do copu ale teď je mám rozpuštěné. Možná proto, že si dělám ten cop už mala, jsou mírně zvlněné.

Vyšli jsme na cestu a já ještě nevěděla kam máme namířeno. Od obou jsem se to snažila celý den vytáhnout, ale bez úspěchu. Oba se usmívali záhadným úsměvem.

"Už se dozvím, kam to jdeme?" Zkusila jsem se zeptat už za dnešek minimálně po páté.
"Už jsem ti říkal. Do jednoho klubu, kde se seznámíš s našími kamarády." Odpověděl mi Woo a vzal mě přátelsky kolem ramen. "Neboj se, budou se ti zamlouvat." Dodal ještě Woo s úsměvem.

Proč jsem měla z toho setkání divný pocit, nevím ale při pohledu na Sana, který se na mě potutelně usmál, jsem se začínala bát.

Raději jsem to neřešila a nechala se odtáhnout na to setkání. Oba šli po mém boku každý z jedné strany.

Před klubem jsem se nervózně zastavila a chytla oba za rámě. Oba na mě stočili nechápavé pohledy.
"Co se děje?" Zeptal se mě San se starostlivým pohledem upřeným na mě. Já se zhluboka nadechla a vydechla.
"Můžeme." Řekla jsem ignorujíc jeho otázku. "Opravdu? Vypadáš jako bys šla dobrovolně na popravu." Pronesl Woo a zkoumal mě pohledem. Usmála jsem se na něj. "Už je to dobrý. Jdeme se bavit nebo budeme stát venku, protože na postávání venku nejsem zrovna teple oblečená." Pronesla jsem s úsměvem.

"Jo, už je v pohodě." Prohlásil San s úsměvem. "Dobře. Tak jdeme než nám nastydneš." Prohlásil Woo s úsměvem a vstoupili jsme do klubu.

Chvíli jsme šli dlouhou chodbou a na konci byly dveře, u kterých stál urostlý muž se slunečními brýlemi a černou vestou na sobě.
Hned jak nás viděl, přihrnul se ke dveřím a podržel nám je. 

Pozdravila jsem a poděkovala mu. Mírně se pousmál a mírně pokýval hlavou.

Jen co se za námi zavřely dveře tak se na mě Woo otočil. "Jibin, nemusíš ho zdravit ani mu děkovat. Má to v popisu práce." Řekl mi Woo a San se usmál. "Jsem slušně vychované děvče, takže mě nech." Odpálkovala jsem ho a San se zasmál. "Já z tebe vyrostu." Poznamenal Woo rezignovaně. "Proboha jen to ne. Za chvíli si budu muset vzít na tebe štafle až ti budu chtít dát pohlavek." Poznamenala jsem s úsměvem.

Celý klub byl velký a mírně osvětlený. Na jedné straně byly čtyři dlouhé stoly a prostor na tančení a na druhé několik menších stolů. Nad každým stolem bylo světlo, které zářilo tak aby na sebe lidi u stolu viděli ale ne tolik aby osvětloval celý prostor.
Nad těmi dlouhými stoly svítily dvě světla.

✨ To by continued…✨