Why me?

=35=

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

"A jaký máš názor na bratra a tvého učitele?" Zeptala jsem se. "Pana Choa, mám rád a proto jsem byl zaskočený, když jsem ho viděl jen ve spodním prádle v naší kuchyni jak objímá mého bráchu. Ale brácha si to štěstí zaslouží, takže je to asi v pohodě." Odpověděl Daho a napil se džusu.

"Daho, vždyť jsem ti říkal abys mě mimo školu oslovoval jménem." Ozval se San. "To jste říkal ale mě se to pak plete a nevím jak bych vysvětlil spolužákům, proč vás oslovuji jménem a proč vám tykám." Vysvětlil mu Daho. "Opravdu jsi chytrý a bystrý chlapec." Pochválil ho Woo s úsměvem.
"Děkuji." Poděkoval Daho s úsměvem.

U stolu vládla příjemná atmosféra a chlapec neměl problém komunikovat. Právě proto mě zarážela skutečnost, že dělá vše proto aby byl umístěn do domova dětí a mládeže.

"Daho, San nám prozradil, že by ti nevadilo jít do domova a já se ptám proč?" Pronesla jsem. Chlapec posmutněl.
"Chci tam jít, protože nechci překážet." Pronesl Daho. "Nikomu nepřekážíš." Pronesl Sang. "To říkáš ty. Já to vidím jinak." Řekl Daho. Sang si unaveně mnul čelo.

"Ty máš pocit, že někomu překážíš?" Zeptal se Woo. "Bráchu mám rád a jsem rád, že je s panem Choem a proto jim nechci překážet. Když trávíme společné odpoledne,  tak vidím, jak se ti dva mají rádi a kvůli mě nemůžou dělat to, co chtějí." Pronesl chlapec smutně. "Zase pracuje tvá bujná fantazie. Oba tě máme rádi a jsme s tebou rádi." Pronesl Sang trochu unaveným tónem.

"Daho, v dětském domově to nebudeš mít jednoduché. To ti já i Woo můžeme potvrdit. A to nemluvím o soukromí, které tam budeš mít nulové." Pronesla jsem.
"Nemáš ani ponětí jaké to tam je. Budeš sdílet pokoj se třemi kluky. V lepším případě si tě tam nebudou všímat a v horším případě si tě budou všímat až moc ale nebude se ti to líbit. Snad mi rozumíš." Přitákal Woo. "Já měl štěstí, že jsem tam potkal Bibi a díky ní to tam bylo snesitelné. Ale ty večery, kdy jsme měli být na pokojích a chystat se na večerku si mě kluci dobírali, protože jsem se bavil s Bibi." Vzpomínal Woo. "Já to měla stejné. Holky si ze mě utahovaly a smály se mi a některé i žárlily ale to není jen o tom. Máme i krásné vzpomínky i když je jich málo a většinou jsou to naše společné vzpomínky." Pronesla jsem.

"Vy jste vážně z dětského domova?" Vyhrkl na nás překvapeně Sang. "Ano to jsme a možná mám i bratra, který vyrostl v dětském domově ale v jiném." Pochlubila jsem se.
"San mi něco takového říkal ale nevěřil jsem tomu." Poznamenal Sang.

"Možná to ještě uvážím." Pronesl zamyšleně Daho. "Jsi vážně rozumný chlapec." Poznamenala jsem s úsměvem a pocuchala mu trochu vlásky.

Při placení se San a Sang hádali o to, kdo zaplatí útratu a já a Woo jsme se začali smát.
"Takhle to dopadá vždycky." Poznamenal Daho s úsměvem. Sang Daha spražil pohledem a San toho využil a zaplatil za dnešní večeři.
"Takhle nějak to vypadá i u nás." Poznamenal Woo s doznívajícím smíchem.

✨ To by continued…✨