Why me?

=15=

✨ Krásné počteníčko, sluníčka ✨

Celý večer jsem se dobře bavila a už byl čas se odebrat domů.
"Hele kluci, ne že bych se nebavila ale už bych měla jet domů. Jak znám Wooa, tak čeká až dorazím." Řekla jsem.
"Jasně, já tě odvezu." Nabídl se Chan. "Myslíš si, že bude vadit Woovovi, kdybys tady přespala?" Zeptal se Jin. "Do rána po mě vyhlásí celostatní pátrání." Odpověděla jsem Jinovi. "Až tak jo." Podivil se Jin. Odkývala jsem mu to.

Chan si mezitím oblékl bundu a pomohl mi do mé bundy. "Klidně si vezmu taxi. Nemusíš se mnou jezdit." Začala jsem provinile. "Za prvé taxi nepřichází v úvahu a za druhé budu rád, když s tebou strávím pár minut osamotě." Argumentoval Chan s úsměvem. Nad tím jsem se jen usmála a rozloučila s klukama.

Než jsem nastoupila do auta všimla si, jak na noční obloze blikaly hvězdy. Opřela jsem se o dveře spolujezce a koukala na noční oblohu. "To je krása." Vydechla jsem. "To je. Ve městě takovou krásu neuvidíš." Řekl Chan. "Souhlasím." Odsouhlasila jsem mu to a podívala se na něj.

Stál přede mnou ale jeden krok ode mně. Stočil pohled na mě a udělal jeden krok ke mě. Položil mi jednu ruku na tvář.
"Rád bych tě políbil ale nevím jestli s tím někomu nepolezu do zelí." Pronesl tiše. "Co když chci abys mě políbil." Pronesla jsem stejně tiše. Chan se usmál.
"I před očima kluků?" Zeptal se s úsměvem. "Možná tak přestanou žárlit." Poznamenala jsem s úsměvem.
"Možná." Pronesl a sklonil se k mým rtům až se jich jemně dotýkal. Byl to úžasný polibek. Sladký a smysluplný.
Opět se mi podlomily kolena.

Když jsme ukončili polibek, zaslechli jsme potlesk a zvízdání z terasy. Oba jsme se usmáli a Chan se otočil na publikum. Já se podívala stejným směrem. S úsměvem jsem jim zamávala a raději nastoupila do auta.

Chan nastoupil taky, nastartoval auto a rozjel se.

Mlčky jsme dojeli k nám a Chan vypnul motor. "Doprovodím tě nahoru." Oznámil mi. "To nemusíš." Protestovala jsem ale byla jsem ráda. "Já se tě neptám. Já ti to oznamuji." Řekl s úsměvem a vystoupil z auta a hned se vydal k mým dveřím. Rezignovaně jsem si povzdechla a vystoupila z auta.
Chan zamkl auto a společně jsme se vydali k bytu. 

"Jseš si jistá, že na tebe Wooyoung čeká?" Zeptal se Chan, když jsme vešli do vchodu. "Sázím boty, že čeká." Odpověděla jsem a zastavila u vchodu do bytu v prvním patře. "Chceš se přesvědčit?" Zeptala jsem se ho s úsměvem, když jsem zasunula klíč do zámku.
"Ano." Souhlasil a já otočila klíčkem.

Nestačila jsem otevřít dveře a ony se samy otevřely. Ve dveřích stál Woo a měl přes sebe přehozenou mou deku.
"Neříkala jsem to." Poznamenala jsem tiše s úsměvem. Woo se tvářil překvapeně, Chan se potichu rozesmál a kývl na souhlas. "Ahoj Woo, předávám ti Bibi v pořádku." Řekl tiše a dal mi pusu na líčko. "Dobrou noc, Bibi." Popřál s úsměvem a odkráčel.

"Jsem Jibin ne Bibi." Řekla jsem naštvaně jeho směrem a pak stočila pohled na Wooa.
"Ahoj." Podravila jsem ho šeptem a vešla donitř.
"Ahoj, koukám, že se přezdívka chytla." Poznamenal šeptem Woo ze škodolibým úsměvem. "O to ti právě šlo, ne?" Zeptala se potichu a mířila do kuchyně.

Napustila jsem si vodu do skleničky a napila se. "Tak nějak." Odpověděl mi Woo s úšklebkem a sedl si na židli k pultu.
"San spí?" Zeptala jsem se. "Jako dudek." Odpověděl mi Woo.
"Ta pusa na tvář…" Začal opatrně Woo.
"…nebyla jediná, která během večera padla."  Dokončila jsem větu. "Takže už se líbáte." Pronesl hořce Woo a sklopil pohled na pult.
Mě ten tón neušel.
Přes pult jsem ho vzala za bradu a zvedla mu ji aby se koukl na mě. "Co tě trápí?" Zeptala jsem se ho. Trhalo mi srdce ho vidět takhle. "Woo, vím, že mi něco tajíš." Poznamenala jsem vážně.

✨ To by continued…✨